Článek
Tento muž podvedl obrovské množství lidí, způsobil gigantickou škodu a byl souzen velice dlouho.
Asi čtyři roky ve vězení, které mu z toho po letech soudů vypadly, se mu zdály až příliš kruté ( i když to bylo značně pod trestní sazbou) a obrátil se proto na Ústavní soud.
Ten mu vyhověl a všechny předchozí rozsudky zrušil proto, že soudy obecné dostatečně nespecifikovaly, jak moc mu snížily trest za nepřiměřenou délku trestního řízení oproti tomu, kolik by mu daly za normálních okolností.
Tedy myšleno v případě, kdyby se soudy tak nevlekly.
Ústavní soud, dle svých slov, dokonce uvažoval, že by trestní řízení úplně zastavil. To ale nakonec neudělal.
Ústavnímu soudu tedy vadilo, že obecné soudy v rozsudku neuvedly například to, že v případě, kdy by trestní řízení nebylo vedeno nepřiměřeně dlouho, byl by uložen obžalovanému trest odnětí svobody v délce trvání 6,5 let, ale v tomto případě došlo ke snížení délky trestu na čtyři roky.
Soudy to sice udělaly, ale takto to nenapsaly do rozsudku. Také trest dle Ú.S.snížily málo. Za megapodvody měly nejspíše uložit podmínku.
To je důvod, že budou tedy rozhodovat ve věci znovu, čímž se trestní řízení opět protáhne o celé roky, a až se odsouzený za pár let obrátí na Ústavní soud po druhé, už to bude tedy konečně důvodem k zastavení trestního řízení, které teď Ústavní soud již zmiňoval.
Proč dělat něco jednoduše, když to jde složitě, že ?
Oproti samotnému zastavení trestního řízení pro jeho neúměrnou délku, bych absolutně nic nenamítal. Naprosto na místě by bylo zastavit klidně každé trestní řízení trvající déle jak 10 let.
Je problémem státu, jestli nedokáže dokončit trestní řízení do této doby.
Existují ovšem rozhodnutí stejného soudu o tom, že trestní řízení nelze zastavit jen proto, že stát nějak v případu opakovaně pochybil, nebo další rozhodnutí stejného soudu, kde se konstatuje, že samotná dlouhá doba trestního řízení není důvodem pro jeho zastavení.
Co je ale vůbec nejhorší, že Ústavní pořádek platí v ČR dle Ústavního soudu jen někdy a jen pro někoho.
Ústavní soud to dnes a denně dává najevo stěžovatelům a celé veřejnosti tím, že si dle své libovůle vybírá kauzy, kterým je ochoten se věnovat v meritu věci a ostatní odmítá jakkoliv řešit.
Dlouhodobě je úspěšnost Ústavních stížností kolem 5%. Uvážíme-li, že se mezi ně počítají i ty podané poslanci, státními úřady, prezidentem, senátory atd..,tak vlastně podávat Ústavní stížnost je vyhazování peněz. Bohužel.
Sám, bývalý předseda Ústavního soudu, Pavel Rychetský to v průběhu let v rozhovorech několikrát otevřeně přiznal, že z kapacitních důvodů není Ústavní soud vlastně schopen plnit svou roli -plošně dohlížet na ústavnost všech rozhodnutí a je nucen si vybírat, čemu se bude věnovat.
Ostatní případy soudce- zpravodaj prostě odmítne pro zjevnou nepřípustnost, nebo neopodstatněnost, pod což se schová úplně všechno.
Neexistuje přitom absolutně žádný klíč, podle kterého by šlo předjímat, čemu bude Ústavní soud věnovat svůj (tak drahocenný) čas.
Někdy se věnuje důležitým věcem, jako je valorizace důchodů, a jindy úplným malichernostem.
Podvodníkovi čtyři roky zruší a jinému odsouzenému (třeba i na doživotí) se odmítne jakkoliv blíže věnovat s tím, že nebude sloužit, jako další stupeň obecných soudů (ačkoliv to po něm nikdo nechtěl) a nehorázně ho odbyde.
Ústavní soud navíc vůbec nerespektuje ani své vlastní judikáty. Bez problémů odmítne stížnost stěžovatele pro zjevnou neopodstatněnost, ačkoliv v absolutně obdobném případě rozhodl jinde Nálezem, kterým žalobě vyhověl.
Pak ale tedy konstatuji, že jestli má být Ústava, nejzákladnější právní norma státu, jen pro vyvolené, tak potom raději, ať není pro nikoho.
Zrušením Ústavního soudu se značně ušetří.
Určitě to přispěje k pocitu spravedlnosti mnohem více, než současný způsob jeho rozhodování.
A nebo naopak, ať už konečně Ústavní soud začne dělat svou práci tak jak má. Mladých a schopných právníků je k dispozici dost.
Papalášský selektivní justiční protekcionismus se do Ústavního pořádku země vůbec nehodí.
