Článek
Když jsme minulý rok přemýšleli, kam by měla směřovat naše nadcházející dovolená, byla jsem ta poslední z rodiny, která by si vybrala Nový Zéland. Jednou už jsem jeho severní ostrov navštívila a těch pár dní, které jsme strávili návštěvou sopečných parků, kde se pářilo z jezírek a prolézáním jeskyní, bylo opravdu fajn, ale poslední, co jsem od dovolené momentálně potřebovala, byla superaktivní dovolená. Návrhů bylo mnoho, ale protože tři členové naší rodiny se stále dokola vraceli ke zmíněnému Zélandu, ustoupila jsem a pod podmínkou, že ráda všechno zařídím, ale nikdo mě nebude tlačit do lezení po skalách nebo bundgee jumpingu, jsem souhlasila. Když se podívám na naší 16denní dovolenou zpětně, přes všechny pocity, jak náročná byla, musím říct, že rozhodně stála za to. A nedá mi, abych se o zážitky nepodělila i s vámi a třebas i doporučila aktivity a přírodní úkazy, které mě nebo mé nejbližší, na naší cestě zaujaly.
Pokud někdo sleduje má povídání a příběhy, asi už víte, žijeme v Austrálii, takže přesun na Nový Zéland byl pro nás poměrně snadný a rychlý. Náš prvotní plán byl strávit velkou část v Queenstownu - s důvody Vás seznámím později - a druhou část pak věnovat projetí téměř celého zbytku Zélandu. Bylo ale celkem jedno, kde začneme a odkud pak budeme odlétat. Když jsem projížděla ceny letenek a půjčoven aut, zjistila jsem, že pokud si půjčíme auto v Christchurch (tedy západ jižního ostrova) a vracet jej budeme v Aucklandu (střed severního ostrova), zaplatíme za auto jen polovinu, než kdybychom jeli opačně. Tomu sekundovala i cena letenek, takže bylo rozhodnuto. Vyjíždíme z Christchurch.
1. den
Po čtyřhodinovém letu do Christchurch jsme si v pozdním odpoledni vyzvedli auto a vyrazili přímou cestou do Queenstown, protože upřímně řečeno - Christchurch nás jako samotné město vůbec nelákalo. Pokud ale někdo z Vás ví o něčem, co by rozhodně stálo za to v tomto městě známém velkým počtem zemětřesení, moc ráda se poučím. My se ale těšili na samotnou cestu, která byla zpočátku deštivá a fádní jako naše představy o Christchurch, ale postupně se začaly přidávat kopce a dech nám vyrazil vjezd do městečka Lake Tekapo, kde se nám z kopce ukázalo tyrkysově zbarvené jezero, jež jsme měli všichni možnost obdivovat ve filmu Pán prstenů jako Laketown. Byla to pro nás skvělá zastávka na šestihodinové cestě, kde se vyřádí fotografové a obdivovatelé hezkých scenérií. Kromě jezera a okolních kopců bych rozhodně doporučila zajít ke kostelíku s názvem Church of Good Sheppherd. Za svůj život jsem viděla a navštívila bezpočet kostelů, ale u toho maličkého na kraji jezera Tekapo jsem měla pocit, že pokud má člověk blízko k Pánu Bohu, je to právě tohle místo.
Další tři hodiny jízdy nám nabízely spoustu přírodní krásy. Kopce se pomalu měnily v hory a my z dálky měli možnost vidět i nejvyšší horu Nového Zélandu Mt. Cook (3724 m), jejíž vrcholky byly i v lednu (tedy v novozélandském létě) pokryty sněhem. Čím víc jsme se blížili ke Queensatownu, tím byla cesta klikatější a hornatější. Zajímavostí pro nás byl i fakt, že když jsme konečně kolem desáté večer do města dorazili, až teprve tehdy se skutečně setmělo. Ubytování pro nás bylo bleskové, protože na mého muže se synem (22) čekala hned po ránu první aktivita, což obnášelo vstávání v šest hodiny ráno a téměř dvouhodinová cesta na místo.
2. den
Jak jsem se již zmínila, kluci se ráno vydali na Wildwire Wanaka Climb, jehož výzvou je světově nejvyšší lanové přelézaní přes vodopád. Jsou zde tři stupně těžkosti, oni si zvolili jedničku, ale i tak šlo o naprosto unikátní tříhodinový zážitek, který nám popisovali jako středně náročný, dobrodružný a zábavný. Já a moje dcera (15) jsme první den v Queenstownu po včerejší dlouhé cestě pojaly jako relaxační. Vydaly jsme se proto do 2,5 km vzdáleného města, které nás naprosto okouzlilo. Když jsme městečko prošly a dopřály si snídani, musela jsem si připustit, že jsem velký amatér, protože - jak mám ráda, když mám vše zjištěné dopředu a zeměpis je můj koníček - o Queenstownu jsem si dopředu nenastudovala naprosto nic. Město u jezera Wakatipu obklopené horami je, jak jsem postupně zjišťovala, jedno z nejpopulárnějších míst Nového Zélandu. V zimě jde o centrum lyžování, v létě - jak budu i dále popisovat - je zde tolik aktivit, že se nebudete nudit, i když přijedete na 2 týdny. Centrum je protkáno obrovským množstvím restaurací, barů, projít si můžete zdejší botanickou zahradu s masivními a výjimečnými stromy nebo si můžete lanovkou vyjet na Coronet Peak. To jsme ještě ten den udělali. Když jsme gondolou dorazili na vrchol, koupili jsme si lístky na zdejší bobovou dráhu a několikrát si užili jízdu s výhledem na Queenstown. Ten den ale všem akcím nebyl konec, protože jsem nám zamluvila hodinovou Onsen spa. Tu najdete pár kilometrů v kopcích za městem. Jde o soukromé venkovní místnosti s vířivkou a překrásným výhledem do údolí s řekou, kde se prohání jet ski nebo rafty. A pokud snad budete chtít někdo doporučení, co v Queenstownu na večeři, i tohle jsme první den zvládli. Na sociálních sítích tolik obdivovaný Ferburger se objeví vždy asi jako první, takže jsme museli zjistit, v čem je tak výjimečný. Neodradila nás ani téměř hodinová fronta (a posléze 45 minut čekání, než burger připraví). Ano, čekání otravné bylo, ale výsledek stál za to a určitě bychom i to při další návštěvě Queenstownu zopakovali. Věřím, že nejsme sami, protože když procházíte městem, všude sedí lidé s pytlíky této značky.
Pokud bych snad ještě měla něco doporučit, bude to doporučení pro milovníky kávy. S manželem jsme … no prostě rozmazlení … co se týká kávy. Tu naprosto nejlepší, co jsme zatím ochutnali, našel manžel právě při cestě na Wildwire Climb. Billy’s Espresso si svou kávu nechává pražit s jejich vlastní příchutí a výsledek je naprosto úžasný. Vřele doporučujeme oba.
3. den
Tento den jsme se trochu promixovali. Já s Danielem jsme vyrazili na cyklistickou túru po vinicích, což obnášelo asi 10kilometrovou cestu na kolech kolem místní řeky až k údolí plné vinic a po příjemné jízdě jsme si pak dopřávali v několika vinařstvích ochutnávku. V nádherném slunečném počasí při teplotě kolem 25 stupňů to byl úžasný zážitek. Zatímco manžel s dcerou se vydali po stejné řece na jetboat. Pokud by někdo náhodou nevěděl, jde o rychlé čluny poháněné speciálním tryskovým motorem s nízkým ponorem. Díky tomu mohou jezdit po mělkých řekách. Hlavním lákadlem této atrakce jsou rychlost, otočky, skoky a blízkost nebezpečných skal. Bez toho jsem se já obešla, jednu zkušenost jsem si už kdysi zažila a ujistila jsem se, že další už absolvovat nechci. Naproti tomu dcera s manželem byly z jízdy nadšeni jako já z kola a ochutnávky vín.
4. den
Jak jsem se již zmínila, má návštěva Nového Zélandu měla být poklidná, takže můj čtvrtý den jsem si užila během u jezera, čtením a výšlapem do města, kde jsem se věnovala psaní. Ovšem ne tak moje trojice. Ti měli svůj další adrenalinový plán v podobě raftingového sjezdu Kawaru River, který si v dalším slunečném dni užili maximálně. Raft, který je řízen profesionály, jenž s Vámi překonávají středně těžké peřeje, Vás vezme až za Kawara Bridge (tento most si zapamatujte, protože je součástí mnoha zdejších aktivit a ještě se k němu vrátím). Alespoň podle mé rodiny šlo o zábavnou atrakci plnou adrenalinu, speciálně při průjezdu Skippers Canyonem plném útesů. Den jsme pak zakončili v hospůdce na břehu řeky, kde se v letním večeru při pivu a sklence vína dobře dívalo na řeku, která přináší místním turistům tolik zábavy.
5. den
Velká oblíbenost Queenstownu u turistů je vidět i na ubytování, a to nejen na cenách, ale i na jeho obsazenosti. Náš apartmán jsme mohli využít jen na 4 noci, takže jsem se 5. den přesouvali ještě o kousek dál od města. V každém případě ten den byl tedy o přesunu, ale samozřejmě - jsme v Queenstownu jen na pár dní, takže nesmíme promarnit ani den. A proto jsem svou rodinu po novém ubytování odvezla na aktivitu, která je popisována jako sjíždění vodopádů, klouzání, zip lining, plavání - to všechno s názvem canyoning. Připoutání na laně zkrátka procházíte a sjíždíte kaňonem po vodě. Zatímco jsem si já užívala v jedné z vinic a sepisovala tam své příběhy, dcera si narazila prst, syn se zedřel, ale zážitek prý to byl opět skvělý. Ráda jsem jim to věřila a uspokojilo mě, že i canyoning zařadili mezi aktivitu, kterou by si klidně zopakovali.
O dalších dnech, kdy jsme se konečně vydali objevovat nádhery přírody a byli svědkem největšího adrenalinu vůbec, vám povím zase příště.
Pokud by měl někdo zájem o fotografie z prvních dnů, fotogalerii k prvním 5 dnům najdete na stránce https://www.facebook.com/profile.php?id=61569740015912
Informace, kterými jsem doplňovala naší vlastní zkušenost, jsem čerpala z:
- https://en.wikipedia.org/wiki/Queenstown,_New_Zealand
- https://en.wikipedia.org/wiki/Aoraki_/_Mount_Cook
- informačních tabulí u mostu Kawaru a jednotlivých vinic
