Článek
Bára se právě rozešla se svou tříletou známostí. „Kamarádka mě chtěla zbavit smutku, a tak mě pozvala na hory. Chalupa jejích rodičů byla krásně vybavená, takže o pohodlí a zábavu nebylo nouze. S Věrou jel i jejjí kluk Martin. Počítala jsem Martina mezi své přátele, takže mi jeho přítomnost nebyla nepříjemná.“
„Na horách bylo skvěle. Nepříjemností byly jen neustálé potyčky mezi Věrou a Martinem. Většinou se ráno do krve pohádali a pak se celý den snažili usmířit. Raději jsem si ráno vzala lyže a šla si na kopec zalyžovat. Sešly jsem se až na oběd a to už se oba tvářili celkem normálně. Jednou, když Martin odjel do vesnice nakoupit, svěřila se mi Věra, že už nemá Martina ráda. Nevěřila jsem svým uším, ještě před měsícem mluvila o svatbě a společném životě a teď tohle.“ Kamarádky probíraly, co za změnou může být, ale ani Věra si nebyla jistá. Tvrdila, že nikdo jiný v tom není. Asi si spíš uvědomila, že jsou každý úplně jiný.
V sobotu, den před odjezdem, si všichni tři vyrazili na místní zábavu. Věra tam potkala dívky, s kterými léta kamarádila. Zato Bára s Matinem se po chvíli začaly nudit, proto se s Věrou dohodly, že se vrátí do chalupy. „Dobře se mi to nepřiznává, ale už tehdy jsem k Martinovi cítila víc než přátelství. Sedli jsme si spolu ke krbu, Martin otevřel víno a docela dobře jsme se bavili. Později začal sám mluvit o tom, že to s Věrou nefunguje a přiznal se, že se s ní chce rozejít. Svěřil se mi, že už myslí na někoho jiného a nedokáže to před Věrou dál skrývat.“ Bára nechtěla vědět, kdo je ta, na kterou Martin v duchu myslí. Kvůli Věře, ale hlavně kvůli sobě. Nestačila však Martina zastavit a potvrdila si, že právě ona je tou, kterou Martin nosí v hlavě, a že i výlet na hory navrhl Věrce on.
„Nezapírám, že mi jeho slova udělala radost, i já jsem mu pak řekla, co jsem k němu cítila. Bála jsem se ale, aby nebylo zítra všechno jinak a aby Věra, která tvrdila, že o Martina nestojí, svůj názor nezměnila.“ Bára se proto s Martinem dohodla, že pravdu řeknou Věrce až v Praze. Martin po příjezdu zůstal ještě chvíli u Věrky a pak přišel den, kdy jí řekl, že se s ní chce rozejít. Když se však Věra od Báry dověděla, s kým teď chodí, přestala s ní mluvit a rozhodla se získat Martina zpět. „V tu chvíli jsem přišla o kamarádku a měla jsem obrovský strach, že ztratím i jeho. Věra se k němu najednou chovala mile, připomínala mu všechny hezké chvíle, které spolu prožili, náhodně se s ním potkávala a snažila se na mě házet špínu. Martin naštěstí ničemu z toho nepodlehl.“
Hodně přátelství by se na základě takové výměny partnera rozpadlo. To se ale v případě Báry a Věrky nestalo. A jestli se to tak dá říct, šlo jen o delší pauzu, kterou jejich kamarádství nakonec ustálo. „Dnes má Věra spokojené manželství a společně se té době občas u kafe zasmějeme. Tehdy nám ale do smíchu nebylo, ovšem Věrčino jednání můj vztah s Martinem spíše posílilo.
Bára s Martinem brzy oslaví desáté výročí svatby, těší se spolu ze dvou šikovných dětí a jsou šťastní, že se svého času neřídili pravidlem, že partner mého kamaráda je pro mě tabu.
Ema, která nám vypoví druhý příběh, vyrostla na malém městě a s pomocí rodičů si tu hned po škole otevřela svůj obchod. V devatenácti letech se provdala za bývalého spolužáka, po roce se jim narodila holčička, po třech se rozvedli, protože se manžel zhlédl v Emině kamarádce.
„Od té doby jsem mužům nevěřila. Měla jsem manžela podle představ většiny lidí: nekouřil, byl moc hezký, miloval děti, měli jsme stejné zájmy, studovali jsme stejný obor, byli jsme i stejně staří. Z mé strany dostával vše. Přesto naše manželství nevydrželo. Muž mi řekl, že možná právě to ho v našem vztahu nudilo a potřeboval změnu.“ Ema na vlastní kůži poznala, jak zásadně se mohou lišit názory lidí na hledání štěstí od skutečnosti, kterou píše život.
Jednoho dne do obchodu přišel postarší muž. „I když nebyl má věková kategorie, zaujal mě na první pohled. Měl sportovní postavu a úsměv na tváři. Sháněl nějaké tričko pro dceru. Řekl, že je jí čtyřiadvacet, a já si uvědomila, že je stejně stará jako já. V obchodě nikdo jiný nebyl, tak jsme si dlouho povídali. Před odchodem se mě zeptal, zda bych si troufla s ním jít na skleničku. Utvrzoval mě, že je to jen kamarádské pozvání, na víc by si prý netroufl. Musím přiznat, že jsem jeho pozvání přijala s radostí.“
Daniel Emu na jejich první schůzce zcela okouzlil. „Muž v padesáti letech už ví, co žena potřebuje, takže jsem si připadala jako v bavlnce. Vypovídala jsem se mu ze svého nedávného rozvodu a on mi naopak vyprávěl o svém nepovedeném manželství. Rozuměli jsme si od prvního okamžiku, a to se doposud nezměnilo“, zdůrazňuje Ema.
Protože její city byly čisté a do Daniela se skutečně zamilovala, příliš se se svým novým přítelem netajila. Mluvila o něm před rodiči, s kamarádkami, scházeli se nejprve po restauracích, pak u nich doma. Společně s Eminou Klárkou jezdili na výlety a nakonec je Daniel pozval obě dvě na dovolenou, kam s nimi měla jet i jeho dcera.
„Strašně jsem se bála, zda nás Denisa, tedy Danielova dcera, přijme. Přeci jen jsme byli stejně staré, takže jsem výhrady z její strany tak nějak očekávala. Ale byla to ta nejkouzelnější společnost, kterou jsem si mohla vymyslet. Staly se z nás velké přítelkyně a ke Klárce se chovala jako ta nejlepší teta.
Problémy bohužel nastaly, když jsme se vrátily domů. Rodiče mě upozornili, že si o mě všude šeptají, že prý chodím se starými pány. V tu chvíli mi bylo do breku. Když mě můj stejně starý muž podvedl s mou nejlepší kamarádkou, tak to nikomu nevadilo. Ale když jsem našla partnera, který mě a mou dceru má opravdu rád, kolují o mě po městě pomluvy. Co bylo směšné, že největší řeči měl můj bývalý manžel. Pokaždé, když se zastavil pro dceru, měl nemístné poznámky a zkoušel tak mluvit i před Klárkou. V tu chvíli jsem ale musela tvrdě zakročit. Několikrát jsme se na toto téma pohádali a naštěstí časem jeho pošťuchování přestalo.“ V těžkém období, kdy se po městě nesla šuškanda, že je zlatokopka a milenka starých pánů, jí podpořili její rodiče. „Už jsem uvažovala, že z města odejdu, ale definitivní tečku za pomluvami udělal Daniel, když Emu požádal o ruku.
„Jako manželé spolu žijeme už víc než čtyři roky a oba považujeme naše manželství za velice šťastné. Myslím, že jakékoliv držení se zajetých kolejí je v tomto světě nesmysl. Lidé mi mohou tvrdit, že třebas jednou zůstanu sama, protože je Daniel příliš starý, ale můžete mi dát jistotu, že já jednou neodejdu dřív? Takovými myšlenkami se opravdu zabývat nechci a nebudu. I kdyby to tak bylo, za těch několik let šťastného života s ním mi ten risk stojí.“
Další pár, který porušil zavedená pravidla, byl Tomáš s Julií. Všemu ale předcházel Tomášův spokojený tříletý vztah s kadeřnicí Zuzanou. Společně vyrazili na několik dní do Anglie, kam si Zuzana velmi přála letět. „Celkově cestování nemám moc v oblibě, vlastně to byla má první zahraniční cesta. Ale zamilovala jsem si jeden seriál a přála si vidět atmosféru Londýna, kde se vše odehrávalo.“ Tam jí také Tomáš v jedné z anglických hospůdek požádal o ruku. Pár se vrátil domů se spoustou plánů na svatbu, kterou Zuzana začala hned připravovat a Tomáš jí v tom byl velkou oporou. „Měl jsem Zuzku velmi rád a opravdu jsem byl přesvědčený, že je to ta pravá a že spolu strávíme šťastně zbytek života,“ říká Tomáš. Jenže člověk míní a Pán Bůh mění. Zuzana si totiž nedokázala svou svatbu představit bez své sestry, která ale žila už sedm let v Americe. „Julie je o tři roky starší a je úplně jiná než jsem já. Je podnikavá, zcestovalá, velmi chytrá a je určitě mnohem hezčí než jsem já. Na druhou stranu je ale velmi cílevědomá, arogantnější a asi bych řekla - dokáže jít přes mrtvoly.“ I když je na Tomášovi vidět, že se Zuzanou úplně nesouhlasí, nechá Zuzanina slova bez komentáře. Ta pokračuje: „Až do svatby jsme si byly obě velmi blízké a i když už roky žila za oceánem, byly jsme pravidelně ve spojení.“
Julie v Americe nejprve studovala, později si vyřídila pracovní vízum a začala pracovat u jedné technologické společnosti. „Byla své práci naprosto oddaná, takže se dostala do Čech za celou dobu jen jednou, krátce předtím než jsem poznala Toma. My pak byli s rodiči za ní, ale to se Tomáš zase nemohl přidat kvůli práci. Sečteno, podrtrhnuto - mého snoubence viděla má sestra poprvé jen pár dní před naší svatbou. Měla jsem z jejího příjezdu takovou radost, že jsem jí potom brala všude sebou. Až později jsem si uvědomila, jak ochotně se nabízela Tomášovi pomoc, když jsem zrovna nemohla. A já hloupá to brala jako dobrou vůli mé sestry a byla jsem vlastně moc ráda za to, jak dobře spolu vycházejí.“
Svatba proběhla v pořádku, Julie po ní odcestovala zpět do Ameriky a novomanželé odjeli na svatební cestu. Všechno se zdálo být v naprostém pořádku i několik měsíců po svatbě. „Párkrát mě sice napadlo, že se Tomáš po svatbě trochu změnil - byl smutný, bez nálady, ale nepřikládala jsem tomu moc velkou váhu. Zařizovali jsme si nové bydlení, on často mluvil o tom, že v práci není příliš spokojený, takže mě ani v nejmenším nenapadlo, že by jeho smutek, který jsem občas pociťovala, vzcházel z našich problémů.“ Co Zuzana dlouho netušila, byl obrovský vnitřní Tomášův vnitřní zápas s tím, že se bezhlavě zamiloval do její sestry. Moc dobře věděl, že Julie cítí to samé - oba se ze svých pocitů vyznali ještě před svatbou, ale brali to jako poblounění, které po krátké době přejde.
A opravdu. Tomášova deprese časem jakou by ustoupila. A Zuzana začala pociťovat, že teď by měl být ten správný čas začít mluvit o dítěti. Na otázku, zda se vše zlomilo právě tam, Tomáš přikývne. „Myslím, že to byl ten bod, kdy jsem to už dál nezvládal. Když jsem si Zuzku bral, byl jsem přesvědčený, že to poblouznění za nějaký čas přejde a moje city k Zuzce se obnoví. Ale jak začala plánovat děti, nevěděl jsem, co s tím. Něco jiného bylo se vzít, z manželství se dá stále odejít. Ale jakmile bychom měli děti, už bych musel zůstat. A já věděl, že by to nebylo fér ani pro mě ani pro ní.“
Byl to právě ten okamžik, kdy se Zuzaně přiznal, že miluje její sestru. Snažil se jí vysvětlit, že se tomu od svatby brání. Měl prý pocit, že to časem zmizí, ale v poslední době spolu byli v kontaktu mnohem víc než předtím a nechtěl jí dál mentálně podvádět. Zdůrazňoval, jak moc se oba za své city stydí, a že ani jeden nechtěl Zuzaně ublížit, ale nedokáží to prý překonat.“ Zuzana nemohla uvěřit tomu, co slyší. Tomáš jí chce opustit, a ne kvůli komukoliv, ale kvůli její Julii. V té chvíli nebyla schopna vnímat nic jiného.
„Byla to strašlivá doba. Křičela jsem na Julii do telefonu, že je zrádkyně. Z duše jsem jí nenáviděla. Vyhodila jsem Tomáše z domu a nechtěla jsem vůbec s nikým mluvit. Netušila jsem, jak celou věc říct rodičům. Věděla jsem, že budou stejně zranění jako já. Ten pocit zrady, opuštěnosti a bezmoci byl nepopsatelný.“ Tomáš se sice odstěhoval, ale bylo by nefér nezmínit, že zůstal v blízkosti Zuzany, aby jí v tom nejhorším období pomohl. Dělal si o ní velké starosti, pravidelně za ní chodil, prosil jí o odpuštění, nosil jí květiny. „Prosil mě, abychom zůstali přáteli. Oba jsme věděli, že spolu nemůžeme zůstat, ale sliboval, že si s mou sestrou nic nezačne.“ Ta celou situaci řešila zcela jinak. „Napsala mi sáhodnouhý omluvný dopis a pak se úplně odmlčela. Později mi řekla, že mi tím dávala čas na to, abych se s celou situací vyrovnala.“ Když se po půl roce objevila u Zuzaniných dveří, ta jí nejprve přibouchla dveře před nosem. Julie se ale nevzdala a chodila k ní každý den. „Když přišla potřetí, už neprosila. Začala na mě přes dveře ječet, že jsem sobec, který vidí všechno jen přes svoje bolístky. To mě tak rozzuřilo, že jsem jí otevřela. Strašně jsme se zhádaly, ale nakonec jsme skončily v objetí. Já musela uznat, že mi nezničila manželství úmyslně a uvěřila jsem jí i to, že s Tomášem za celou dobu nic neměla, i jejich slib, že spolu nebudou.“ To na jednu stranu Zuzanu utvrdilo v tom, že na ní oba brali ohled, ale nemohla jejich rozhodnutí přijmout. „Vlastně jsem na ségru vyjela, jestli je úplně hloupá? Nám to jejich vzplanutí rozbilo manželství a co? Všichni budeme nešťastní? Řekla jsem jí, že pokud mi slíbí, že se budou přede mnou chovat alespoň trochu korektně, nemám nic proti tomu, aby byli spolu.“
V té chvíli vstoupí do místnosti Julie s malou Klárkou, která se okamžitě přitulí k tátovi, tedy Tomášovi. A Zuzka jen k celé jejich příhodě dodává: „Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla, že Tomáš tvoří pár s mou sestrou, ale časem jsem to přestala brát jako zradu osudu. Určitě pomohlo, že Tomáš odcestoval na jeden rok za Julií a když otěhotněla, oba se vrátili zpět do Čech, kde teď žijí“. Na otázku, jak to má z hlediska partnerského života ona, se Zuzana usměje. „I já se mám z čeho radovat. Mám vedle sebe člověka, který mě miluje a sdílí se mnou mnohem víc společného než kdysi já s Tomem. Velkou radost mi dělá i má malá neteřinka Klára,“ ukáže na malou. Jen se se občas obávám, co jí řeknu, až se mě zeptá, kdo byl mým prvním manželem,“ zašeptá s potutelným úsměvem, aby Klára neslyšela.
Jak vidíte, tabu se občas porušit dají. Ale ráda bych dodala, že i když jsou naše příběhy ukázkou toho, že někdy se vyplácí nedodržovat nastavená pravidla, není to rozhodně návod na život. Naši aktéři měli na svých životních cestách štěstí. Dostalo se jim odpuštění, pochopení a časem vše dopadlo dobře. Ovšem statistiky by asi mluvily celkově jinak. Jaký je Váš příběh? Znáte někoho, kdo ve vztahu porušil pravidla? A jaké byly důsledky?
Další příběhy z cyklu „3× příběhy ze života“ (na nejrůznější témata) najdete na https://www.facebook.com/profile.php?id=61569740015912
