Článek
Doprava na Bali byla pro mě naprosto fascinujícím tématem, proto jsem se rozhodla věnovat jí celý článek, který může být pro mnohé, kteří přijíždějí na Bali poprvé, i lehkým doporučením.
Pokud strávíte na ostrově pár dnů a budete se alespoň minimálně přesouvat, velice brzy pochopíte, proč je zdejší doprava taková, jaká je. Ať už se budete chtít dostat z letiště jakýmkoliv směrem, počítejte zhruba s jednou hodinou na 20 km (například do Canggu) a se dvěma hodinami na 40 km (namátkou do okolí Ubudu). Důvodů je hned několik. Veřejná doprava zde nefunguje, autobusy nejezdí, takže místní i turisté jsou odkázáni především na motorky a taxislužby. Další příčinou jsou komunikace, které jsou mnohdy úzké, neudržované, a ve městech je systém ulic vyřešen tak neprakticky, že se často celé bloky musí objíždět. Přímé cesty bývají zablokované, jednosměrné nebo určené pouze pro motorky. A tak se tvoří kolony, které brzdí dopravu na každé křižovatce. To jsou negativní stránky zdejší dopravy.
Mě osobně se nic z toho negativně nedotklo. Přestože chodníky jsou ve velmi špatném stavu a mnohdy u silnic i chybí, ráda jsem po ránu vyrážela pěšky a občas se prodírala místní dopravou. Právě při takových procházkách jsem toho poznala nejvíc. Sledovala jsem motorky, na kterých místní často převážejí celý svůj stánek, ve kterém později prodávají. Viděla jsem celou rodinu s malými dětmi na jedné motorce, surfaře s prknem, kteří si proráželi cestu, dělníky s žebříky i turisty do půl těla svlečené, užívající si svou svobodu, protože by na ně v jejich domovských zemích bez helmy a řádného oblečení čekala za rohem minimálně pokuta.
A když se mi zrovna nechtělo chodit, zavolala jsem si - stejně jako zbytek mé rodiny - odvoz na motorce, což je zde nejběžnější způsob dopravy. Za dolar se tak dostanete kamkoliv v okruhu několika kilometrů. Taxi na motorce k vám dorazí během pár minut, vy si sednete za řidiče a za chvíli jste na místě. Stačí si přes mobil objednat službu Gojek nebo Grab a zeleně oblečení motorkáři už na vás čekají. Je jich kolem tolik, že při chůzi slyšíte téměř nepřetržitě „BOSS, BOSS“, „MAM“ nebo „GRAB“ a vy jen máváte rukou a dáváte najevo, že teď ne, teď chcete jít pěšky.
Úplně stejné je to při příletu na Bali, kde na místním letišti čeká neuvěřitelný zástup taxikářů, z nichž každý vyhlíží svého zákazníka. Většina cestujících má přitom svůj odvoz domluvený předem, takže někomu může přijít až otravné, když se ho na každém kroku někdo ptá, zda nepotřebuje odvoz, a on musí stále dokola vysvětlovat, že už ho má. Musím ale říct, že čím déle člověk na Bali pobývá a čím víc vidí, jak těžké to zdejší řidiči mají, tím těžší je odmítat je s lehkým srdcem.
Vedle motorek je tu samozřejmě možnost klasického taxi. Pokud potřebujete odvézt skupinu lidí, cestujete se zavazadly nebo jednoduše upřednostňujete auto před motorkou, jde opět o velmi levnou dopravu. Občas se však auta nedostanou do uliček, kterými motorka projede bez problémů, a proto může být cesta delší a dražší. A koho si na odvoz autem zavolat? Opět jsou tu služby Gojek a Grab, ale všeobecně nejlevnější je služba BlueBird - modrá auta v dobrém stavu, která většinou pojmou i větší množství zavazadel. Problémem je pouze to, že BlueBird nesmí oficiálně přijet přímo k východu z letiště, takže na cestu z letiště bych jej nedoporučovala. Z tohoto důvodu doporučuji využít první dvě služby, které mají na letiště přístup, jen je potřeba dojít o něco dál od příletové haly. A malé doporučení na závěr - pokud plánujete využít některou z těchto služeb, stáhněte si jejich aplikace do mobilu ještě před příletem na Bali.
Doprava na Bali nás fascinovala. Mnozí si stěžují na to, že řidiči musí být agresivní, protože na silnicích neexistuje žádné dodržování přednosti v jízdě. Já to ale vidím úplně opačně. Přestože tu nefunguje klasické dávání přednosti a řidiči pomalu najíždějí do křižovatek, kde si postupně „vybojují“ své místo, neviděla jsem nikde jinde tolik respektu na silnicích.
Pokud by v Austrálii nebo v Čechách někdo vjel druhému do cesty, řidič by obvykle začal nadávat nebo by zatroubil, a ve vyhrocené situaci by dokonce otevřel okénko a začal křičet. Tady se vše řeší s nadhledem a v klidu. Za celé tři měsíce, které jsem strávila na silnicích či v jejich bezprostředním okolí, jsem neviděla jedinou nehodu ani jediné vykřikování. Všichni řidiči jezdili v naprostém klidu a pokud někdo troubil, bylo to většinou jen proto, aby na sebe upozornil v zatáčkách úzkých komunikací. Taxikářů jsem se poměrně často ptala na nehody a všichni mi shodně odpověděli, že jich moc nezažili. A pokud ano, často šlo o zahraniční řidiče.
Musím přiznat, že k místním řidičům necítím nic jiného než obdiv. Když jsem si ověřovala, kolik si řidiči motorek a taxíků vydělají a za jakých podmínek celý den pracují - za tři dolary vás odvezou na místo, naloží a vyloží kufry a ještě zajíždějí do extrémně úzkých uliček, z nichž se pak dlouho dostávají ven - můžeme jim jejich klid a vyrovnanost jen závidět.
