Hlavní obsah

Když milující matka ukončí život svého dítěte aneb tragické příběhy s názvem poporodní deprese

Foto: Pexels / Kristina Paukshtite

Postnatální deprese

Poporodní deprese je závažný problém, který postihuje miliony žen po celém světě. V nejzávažnějších případech může přerůst v  životu nebezpečnou duševní poruchu. Přečtěte si 3 příběhy matek, které poporodní deprese zasáhla tím nejhorším způsobem.

Článek

Jedním z nejznámějších a nejtragičtějších případů je příběh Andrey Yates, matky pěti dětí z Texasu, která v roce 2001 všechny své děti utopila. Její čin šokoval svět a spustil vlnu diskusí o selhání systému zdravotní péče, náboženském tlaku i nedostatečné ochraně psychicky zranitelných matek.

Andrea Pia Yates se narodila v americkém Houstonu v roce 1964. V mládí byla aktivní, chytrá a úspěšná – byla kapitánkou plaveckého týmu a premiantkou třídy. Vystudovala zdravotní školu a několik let pracovala jako registrovaná sestra v prestižním onkologickém centru. V roce 1993 se provdala za inženýra NASA, Rustyho Yatese. Pár byl hluboce nábožensky založený, i díky tomu se rozhodli mít co nejvíce dětí. Mezi lety 1994–2000 tak Andrea porodila pět dětí.

Po narození čtvrtého dítěte začaly u Andrey propukávat vážné psychické problémy. V roce 1999 se pokusila o sebevraždu, byla hospitalizována a lékaři u ní diagnostikovali poporodní psychózu – vzácnou, ale vážnou duševní poruchu, která se může objevit po porodu.

Během psychózy trpí ženy halucinacemi, bludy, paranoiou a hlubokou depresí. Andrea měla náboženské bludy a byla přesvědčená, že je špatná matka, která své děti zatracuje. Přestože lékaři varovali jejího manžela, že další těhotenství může být smrtící, o několik týdnů později Andrea znovu otěhotněla. Aby toho nebylo málo, přestala užívat léky a tak se její psychický stav po narození dcery Mary v listopadu 2000 začal prudce zhoršovat. Potom, co jí po pár měsících zemřel její otec, upadla do hluboké deprese. Přestala jíst, přestala kojit, poškozovala se a opět plánovala sebevraždu. Během jednoho z relapsů napustila vanu s úmyslem utopit děti, ale nakonec to neudělala.

Její psychiatr opakovaně varoval manžela, že Andrea nesmí být nechána s dětmi o samotě. Přesto se to stalo - Rusty se domníval, že ji tak „pomůže k soběstačnosti“. Jeho matka měla dorazit za hodinu.

Co se přesně stalo? Ráno 20. června 2001 Andrea Yates utopila všech pět svých dětí ve vaně: čtyři chlapce ve věku 2, 3, 5 a 7 let a sedmiměsíční dceru. Poté zavolala policii a přiznala se. Uvedla, že děti zabila proto, aby je „ochránila před zatracením“. Byla přesvědčena, že ďábel ovládl její mysl a že děti by kvůli ní skončily v pekle.

Andrea byla obviněna z vraždy a v roce 2002 odsouzena k doživotnímu trestu. Soud ale v roce 2005 rozsudek zrušil kvůli lživému svědectví jednoho znalce. V novém procesu v roce 2006 byla Andrea uznána nepříčetnou a převezena do psychiatrické léčebny, kde žije dodnes.

V případě Andrey Yates selhalo hned několik faktorů. Žena nedostala díky omezenému pojištění odpovídající psychiatrickou péči, vysadila léky, rodina ignorovala varování lékařů a neopomenutelným faktorem byl i náboženský tlak a izolace. Ačkoliv Andrea opakovaně varovala okolí, že „se stane něco zlého“, její varovné signály nebyly vyslyšeny.

Případ Andrey Yates je extrémním, ale bohužel reálným důkazem toho, jak závažné a život ohrožující mohou být poporodní duševní poruchy, pokud nejsou správně diagnostikovány a léčeny.

Pokud si někdo může myslet, že jde o nemoc matek nechtěných dětí, je na velkém omylu. Případ Lauren Dickason je toho zářným případem. Lékařka z Jihoafrické republiky po dítěti toužila. Podstoupila celkem 17 kol IVF, což samo o sobě je psychicky velmi náročné. Další psychickou zátěží pro ní bylo úmrtí první dcery Sarah, která zemřela krátce po předčasném porodu. Později se páru ale podařilo přivézt na svět tři dcery – Liané a dvojčata Mayu a Karlu. A právě po narození dvojčat u ní propukla závažná poporodní deprese, kterou nikdy plně neléčila.

V roce 2021 se rodina přestěhovala na Nový Zéland za lepší budoucností. Jen pět dní po příjezdu do nového domova v městě Timaru Lauren zavraždila všechny tři své děti. Liané bylo 6 a dvojčatům Maye a Karle jen dva roky. Podle její výpovědi je nejprve omámila léky, pak jim nasadila plastové stahovací pásky kolem krku, a nakonec je udusila přikrytím. Následně se pokusila o sebevraždu. Věřila prý, že je chrání před krutostí světa a vlastní neschopností být dobrou matkou.

Obhajoba u soudu tvrdila, že šlo o duševně nemocnou ženu, která trpěla postnatální depresí a úzkostnou poruchou. Porota ji ale nakonec v srpnu 2023 shledala vinnou z vraždy. V červnu 2024 byla odsouzena k 18 letům vězení, s nástupem až po ukončení léčby na psychiatrii.

S poporodní depresí bojovala i Melissa Arbuckle, 32-letá veterinářka žijící v poklidném předměstí Melbourne v Austrálii. Po narození své dcery Lily se navenek zdála být klidnou a oddanou matkou. Ve skutečnosti však Melissa tiše bojovala s hlubokou psychickou bolestí, která postupně narůstala a nakonec ji zcela pohltila.

Lily přišla na svět v dubnu 2021 a opět šlo o vytoužené dítě. Brzy po porodu však Melissa začala prožívat intenzivní úzkosti, výčitky, nespavost a pocity beznaděje. Její stav se postupně zhoršoval – přestávala jíst, ztrácela kontakt s realitou a propadala bludným představám. Nakonec uvěřila, že její malá dcera trpí těžkým neurologickým postižením a že ona je za to zodpovědná. Díky poporodní depresi byla Melissa přesvědčena, že Lily je odsouzená k utrpení a že jako matka selhala.

11. Července 2021 si Melissa přivstala a vzala dcerku na procházku. Dorazily až ke kolejím na železniční stanici Upwey. Tam svou tříměsíční dcerku položila na trať a sama si lehla vedle ní - se záměrem, že spolu odejdou z tohoto světa. Vlak přijel a Lily bohužel na místě zemřela, zatímco Melissa přežila s těžkými zraněními.

Po zatčení řekla policii, že „už nemohla dál“. Soudní psychiatři později potvrdili, že v době činu trpěla těžkou poporodní depresí s psychotickými prvky. Její čin nebyl motivován zlobou ani agresí, ale zoufalstvím, bludy a přesvědčením, že dceři tímto skutkem pomáhá.

Soud v roce 2022 rozhodl, že Melissa nebude poslána do vězení. Místo trestu odnětí svobody jí byla uložena tříletá podmínka s dohledem a povinnou psychiatrickou léčbou. V rozsudku mimo jiné zaznělo: „Jednala v zoufalství a duševním onemocnění. Nešlo o zločin matky, která své dítě nemilovala. Šlo o ženu, která trpěla a nezískala pomoc včas.“

Doplňující informace:

  • Poporodní deprese je běžná a postihuje podle odhadů přibližně 10–20 % žen – v ČR každou šestou, v zahraničí až jednu pětinu matek. Ve výjimečných případech může přerůst v poporodní psychózu, která je mnohem nebezpečnější a objevuje se zhruba u 1–2 žen z 1000.
  • Příznaky psychózy se mohou objevit rychle (často během prvních 2–4 týdnů po porodu) a zahrnují halucinace, bludy, hluboké zmatení. Bez včasné léčby může dojít k násilným či fatálním důsledkům .
  • Extremní výsledky jako zabití dítěte vlastním rodičem se pojí zejména s psychotickými epizodami, nikoli s běžnou depresí či baby blues .

Zdroje:

Wikipedia - https://en.wikipedia.org/wiki/Murders_of_the_Dickason_children

Článek v The Guardian ze 7. dubna 2022 s nadpisem Melbourne woman avoids jail for killing baby by laying her on railway tracks.

Web Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz