Článek
Na sociálních sítích jsem vyzvala čtenáře, aby se svěřili se svým příběhem na téma Tajemství mého života, které je pochopitelně pokaždé anonymní. Dnes jsem pro vás vybrala tajemství ženy, jenž si namísto upřímného boje za vlastní rozhodnutí vybrala podvod na svých vlastních rodičích.
„Vlastně bych Vám chtěla moc poděkovat za příležitost se svěřit s něčím, o čem netuší nikdo z mého okolí. Často myslím na to, jak ráda bych to všechno vzala zpátky, protože to úsilí, které mě celá ta lež stála, bylo mnohem obtížnější než celé studium,“ napsala nám Daniela (32).
Ta pochází z rodiny, kde bylo vzdělání vždy na prvním místě. „Rodiče dřeli od nevidím do nevidím. A od malička nám kladli na srdce, abychom se s bráchou hlavně dobře učili, protože jinak budeme mít stejně těžký život jako oni. Zpětně vidím věci jinak, ale tenkrát jsem to viděla jako otravnou průpovídku, kterou nám říkali tak často, až pro nás ztratila význam. Nikdy jsme nestrádali, rodiče nám dopřáli téměř všechno (tedy kromě společně stráveného času), o co jsme si řekli, a to byla možná chyba.“ Daniela sama přiznává, že byla tak trochu rozmazlená, ale dodržovala to, co po ní rodiče vždy chtěli. Tedy, věnovala se studiu a domů nosila jen dobré známky. „Když jsem nosila jedničky, rodiče se vůbec nestarali o to, co dělám a dopřávali mi. Ale jakmile jsem přinesla třebas trojku, tak nastalo tvrdé období kontroly, výčitek a zákazů.“ A tak se Daniela studiu vážně věnovala. Zpočátku to pro ní bylo velmi jednoduché a na testy se ani nemusela učit. Na druhém stupni to bylo o kapánek těžší, ale stále jí stačilo se občas podívat do učebnic a výsledkem byly stále jedničky. Na střední škole už musela v knihách ležet a těsně před maturitou to už bylo více než vyčerpávající držet si kredit výtečné studentky. „Studium mě nebavilo a poslední, co jsem chtěla, pokračovat na univerzitě. Ovšem rodiče mě postavili před hotovou věc. Když jsem se jim snažila vysvětlit, že chci raději pracovat, neposlouchali mě. Celý život prý šetří na to, abych studovala. A na co by prý ty skvělé výsledky byly, kdybych teď studium skončila. Nátlak od nich byl opravdu velký. Téměř celý maturitní rok jsem uvažovala o tom, že si po maturitě najdu práci, odstěhuju se a s rodiči raději přeruším styky, než abych poslouchala neustálé výčitky, jak jsem si zničila budoucnost.“
Nakonec ale Daniela našla řešení, které jí připadalo jako skvělé východisko. Našla si několik zahraničních škol, kam po rozhovoru s rodiči zkusila své štěstí. Rodiče souhlasili, že zaplatí veškeré náklady, když se jí podaří na jednu z nich dostat. A stalo se. Daniela se přihlásila na školu do Spojených států, kam v srpnu odcestovala. Co ale rodiče nevěděli, že to všechno byla jedna velká lež. Daniela byla skutečně velmi chytrá, ale studovat zkrátka nechtěla. Proto rodičům předkládala informace, které byly jen částečně pravdivé. Zfalšovala, co se jen dalo. Přijímací dopis a všechny dokumenty byly to nejmenší. Kamarád jí vytvořil i falešný školní profil, kam se mohli rodiče podívat, když chtěli vidět, jak si ve škole vede. A rodiče samozřejmě posílali pravidelné platby na účet, který sice nesl jim neznámé jméno, ale přístup k němu měla pochopitelně jen a jen Daniela. „Já vím, jak to všechno zní a taky vím, že mě každý odsoudí. Ale nikdo nepochopí, jak těžký to pro mě bylo, když jsem se do těch lží zaplétala. Například jsem vůbec nepočítala s tím, že by rodiče za mnou chtěli přiletět. Nikdy si nebrali dovolenou, byli neustále v práci. Jejich příjezd se mi sice podařilo zažehnat, ale zůstala po tom taková pachuť, že je tam nechci, že se mi na to ani nechce vzpomínat.“
A co v Americe celé čtyři roky Daniela dělala? „Nejdřív jsem hlídala děti. Na au-pair pobyt jsem tam vlastně odlítala, což rodiče taky nevěděli. Pak jsem si našla přítele a abych mohla zůstat, vzali jsme se. Oba jsem věděli, že to není navždy, ale v tu dobu jsme se měli rádi a mně se svatba - přiznávám - hodila.“ Asi úplně nejhorší čas nastal, když Daniela končila svá „jakostudia“ a rodiče jí oznámili, že rozhodně přijedou na graduaci. „V tu chvíl to bylo asi nejtěžší, protože si už pořídili letenky, ale i to jsem zvládla. Týden před tím jsem jim zavolala, že je polovina ročníku nemocná a že slavnostní ukončení bude zrušené. Požádala jsem je, aby přílet odsunuli o měsíc, kdy tam bude lepší počasi, že potom budeme moci společně cestovat a užívat si jeden druhého, což se také stalo. A ani to nebylo jednoduché, protože jsem si musela dávat pozor na každé slovo, abych se neprozradila. Můj život se celé 4 roky odvíjel úplně jinak, než jak jsem jim po celou dobu říkala. Ale naštěstí mi věřili a na občasné otázky jsem měla hned rychlou odpověď.“
Neuvěřitelná lež, které se Daniela na svých rodičích, dopustila, naštěstí pro rodiče nikdy nevyšla na denní světlo a oni mají ze své dcery skvělý pocit. Z jejich pohledu je to žena, která zdárně dokončila americká studia, ve Státech si našla skvělou práci a momentálně je zasnoubená s perspektivním mužem. Netuší, že jejich dcera čerpala peníze určené na její studia, zatímco se z au-pair vypracovala (i bez studia) na pozici vedoucí v jedné reklamce a její plánovaná svatba nebude její první. „Žila jsem ve lži takovou dobu, že si to vybralo svou daň na mém zdraví. Potýkám se s depresí a občas mám pocit, že by bylo nejlepší mým rodičům vše říct. Ale moc dobře si uvědomuji, že bych tím zase pomohla jenom sama sobě. A tak to beru jako trest za to, co jsem jim provedla.“
