Z Melbourne na Gold Coast: Když se vyplatí odbočit z hlavní cesty

V prvním díle naší cesty podél australského pobřeží jsme vyrazili z Melbourne a dojeli až k bílým plážím Jervis Bay. Tam ale naše cesta zdaleka nekončila. Teď nás čekal průjezd Sydney a další část pobřeží směrem na sever. Místa, která jsme už znali, krátké neplánované zastávky, ale i několik překvapení. A právě jedno z nich nám úplně změnilo názor na město, do kterého jsme se původně vůbec vracet nechtěli.

Pouhých zhruba 80 kilometrů jižně od Sydney leží Wollongong. Podle údajů místní radnice jde o třetí největší město Nového Jižního Walesu a desáté největší město Austrálie.

My jsme tu před lety strávili několik dní, jak jinak než kvůli jednomu z dalších tenisových turnajů. A zcela upřímně musím přiznat, že nás tehdy Wollongong příliš nenadchl. Samozřejmě, pobřežní část města určitě stojí za zastávku, ale z procházek mezi jednotlivými zápasy mi v paměti mnoho nezůstalo.

Tentokrát jsme sem záměrně zajeli, abychom si udělali pauzu na pozdní oběd a trochu se prošli kolem Wollongong Harbour až k Flagstaff Hill. A musím přiznat, že jsme si svůj tehdejší pocit jen připomněli.

To, že Wollongong není zrovna naše město, samozřejmě neznamená, že nemá co nabídnout. K jeho známým místům patří například Sea Cliff Bridge, 665 metrů dlouhý most kopírující dramatické pobřeží, nebo Nan Tien Temple, označovaný za největší buddhistický chrám na jižní polokouli.

My jsme se ale dál nezdržovali. Čekal nás průjezd Sydney a naším plánem bylo najít ubytování někde na Central Coast, v jednom z přímořských městeček severně od Sydney.

Omlouvám se všem, kteří se domnívali, že při naší cestě budu zmiňovat i samotnou Sydney. Protože jsme ji ale plánovaně pouze projeli, tentokrát se u ní zastavovat nebudu. A mám k tomu ještě jeden důvod. Po návratu z této cesty jsem měla naplánovaný třídenní výlet právě do Sydney, takže se k ní velmi brzy vrátím v samostatném blogu.

Teď bych se ale ráda věnovala nádherné oblasti severně od Sydney – Central Coast, která je plná pláží, zálivů, vodních cest a poloostrovů nabízejících nádherné výhledy, pobřežní klid a spoustu míst, kde máte chuť jednoduše zastavit.

Samotná Ettalong Beach byla velmi příjemná a zdejší hotel Mantra nám po dlouhém dni na cestě nabídl přesně to, co jsme potřebovali – příjemnou zastávku na jednu noc.

Ettalong Beach navíc působí trochu jinak než většina přímořských míst, kterými jsme do té doby projížděli. Neleží přímo u otevřeného oceánu, ale na břehu ústí Brisbane Water, které se otevírá do Broken Bay. Voda je tu proto většinou klidná a mělká a celé pobřeží má spíš poklidnou atmosféru zálivu než klasické oceánské pláže.

Zajímavostí je také to, že se odtud můžete trajektem vydat přes Broken Bay na Palm Beach, která už patří k severní části Sydney. Plavba trvá přibližně půl hodiny.

My jsme se ale v Ettalong Beach příliš dlouho nezdrželi. Po přespání jsme pokračovali dál po Central Coast a mnohem více času jsme nakonec věnovali Terrigalu.

Pokud bych měla z této části naší cesty vybrat nejoblíbenější místo, byl by to bezesporu právě Terrigal. Při cestě po pobřeží severně od Sydney bych si tohle městečko rozhodně nenechala ujít.

Celému místu vévodí rozlehlá budova hotelu Crowne Plaza Terrigal Pacific, která stojí přímo naproti pláži a je nepřehlédnutelnou dominantou zdejší promenády.

Na jednu stranu od hotelu pokračuje živá část městečka s příjemnými kavárnami, restauracemi a malými obchůdky, zatímco na druhou se můžete vydat podél moře po Terrigal Boardwalk. Dřevěná promenáda vede kolem skalnatého pobřeží až do Terrigal Haven, chráněného zálivu s loděmi a travnatými plochami.

A komu se ještě nechce vracet jako nám, může pokračovat dál k The Skillion, výraznému zelenému útesu, odkud se otevírá nádherný výhled na oceán a celé pobřeží. Věřte, že tato malá procházka stojí za to.

Původně jsme přemýšleli, že právě v Crowne Plaza Terrigal Pacific přespíme. Hotel byl ale plně obsazený, a tak jsme noc předtím nakonec skončili v Ettalong Beach. O Terrigal jsme se ale připravit nechtěli, a tak jsme si tady alespoň dopřáli jednu z nejlepších snídaní celé naší cesty.

S výhledem na oceán jsme si za slunečného rána užívali výbornou kávu i jídlo, které nám přinesla paní s velmi povědomým přízvukem. Nedalo nám to a zeptali jsme se, a ano - obsluhovala nás Češka :) Velmi příjemné setkání, které nám připomnělo myšlenku, jak je ten svět někdy malý. V přímořském městečku na druhém konci světa si sednete na snídani a za chvíli si povídáte česky.

Možná i díky takovým drobným momentům se nám Terrigal zapsal do paměti o něco víc. Ale popravdě – tohle městečko by si nás získalo i bez nich a už teď víme, že se do něj rozhodně vrátíme.

Z Terrigalu jsme pokračovali dál podél pobřeží. Občas se nám zajížďky z hlavní cesty úplně nevyplatily, což ale rozhodně nebyl případ místa, kterému vévodí Caves Beach. V tomto případě rozhodně stojí z hlavní trasy odbočit a alespoň na hodinku se zde zastavit.

Jak už napovídá samotný název, čeká vás tu pláž lemovaná skalisky, ve kterých malé jeskyně doslova lákají k prozkoumání. Můžete jimi procházet, objevovat průchody mezi skalami a na druhé straně se znovu ocitnout tváří v tvář oceánu.

Kombinace skalnatého pobřeží, písečných jeskyní a divokého oceánu je jednoduše nádherná. A přestože jsme sem původně přijeli jen kvůli krátké zastávce, právě podobné neplánované odbočky patří k tomu, co mě na cestování autem baví nejvíc.

Nebylo to poprvé, co jsme tímto městem projížděli. Ale díky tomu, že jsme tentokrát chtěli v Newcastle přespat, jsme ho poznali mnohem víc – a upřímně, úplně jsem na něj změnila názor.

Při našich předchozích cestách nás stará cesta vedla především kolem továren a průmyslové části města. To byl hlavní důvod, proč jsme si Newcastle kdysi zařadili mezi místa, kam bychom se rozhodně nechtěli vracet.

Tentokrát nás ale itinerář donutil najít si zde ubytování a strávit tady pár hodin.

A výsledek? Newcastle jsme si naprosto zamilovali.

Po promenádě jsme dorazili k jedné z nejhezčích přímořských částí, jaké podle mě města na tomto pobřeží nabízejí. Lákavá byla zdejší pláž plná lidí, ale i Newcastle Ocean Baths s obrovským bazénem přímo u oceánu.

Asi největší zážitek jsme ale získali při návštěvě místa s poněkud zvláštním názvem Bogey Hole. Už samotná cesta k němu podél dramatického pobřeží stojí za to. Když potom sestoupíte dolů a mezi skalami se před vámi objeví malý bazén vytesaný přímo do skalnatého pobřeží, je to jeden z těch pohledů, u kterých se člověk automaticky zastaví a chvíli jen kouká.

Jeho historie je navíc možná ještě zajímavější než samotný pohled. Bogey Hole byl vytesán do skal trestanci už v roce 1819 pro tehdejšího velitele Newcastlu Jamese Morisseta a je považován za nejstarší známý účelově vytvořený oceánský bazén v Austrálii.

Newcastle nás ale překvapil hned několikrát.

Hotel Crystalbrook Kingsley, který jsme si vybrali pro přespání, byl totiž zajímavostí sám o sobě. Už jeho nezaměnitelná kruhová budova napovídala, co nás čeká uvnitř. Motiv kruhu se opakoval snad všude – od umyvadel přes vybavení pokoje až po nejrůznější drobné detaily, jako byla karta pokoje v podobě kolečka.

Moderní design a barevné zařízení pokoje působily velmi příjemně a dokonce i výhled na přístav, který je z velké části průmyslový, byl svým způsobem fascinující. A nahoře, jak jinak, najdete restauraci s názvem Roundhouse.

Newcastle nás nezklamal ani svými kavárnami. Protože jsme se tu druhý den zdrželi o něco déle, měli jsme možnost nahlédnout hned do dvou. Jedna z nich nás zaujala natolik, že jsme kvůli ní do Newcastle zajeli znovu i při cestě zpět.

Jmenuje se Autumn Rooms a nabízí velmi dobrou kávu a skvělé pečivo. Nás si stoprocentně získal slaný croissant s chorizem a pikantním medem.

Tuto kavárnu najdete na Darby Street, ulici, která nám vyrazila dech množstvím kaváren. Nepočítali jsme je, ale deset jich tam bylo určitě. A právě tady bych milovníkům dobré kávy doporučila udělat si malou, nebo možná větší, zastávku.

Shrnuto, podtrženo – Newcastle se během jediného dne přesunul ze seznamu míst, kam jsme se vracet nechtěli, mezi ta, kam se naopak rádi vrátíme.

Příště už překročíme hranici Queenslandu a dorazíme tam, kam celá naše cesta směřovala – na Gold Coast. A právě tam se v posledním díle zdržíme o něco déle.