Článek
Když jsem si v roce 2014 zakládala účet na dnes již zcela obskurní sociální síti Tumblr, trvalo mi několik týdnů, než mě začalo její používání bavit. Při otevření totiž byla síť prázdná - první jsem si musela najít účty, jejichž obsah se mi líbí. Než jsem takových účtů našla dostatek, chvíli to trvalo.
Když jsem si v roce 2020, motivovaná nudou pandemie, založila TikTok, hned po prvním otevření aplikace na mě čekalo nekonečně mnoho obsahu. Netrvalo ani den, než se algoritmus naučil, co by se mi mohlo líbit a začal mi to servírovat bez jakékoliv akce z mé strany.
Bylo to na TikToku pohodlnější? Ano. Mám ho proto raději? Ne.
Je to můj vkus, nebo vkus umělé inteligence?
Doby, kdy sociální sítě primárně fungovaly na principu sledování či přátel, jejichž obsah se nám zobrazoval na zdi podle času přidání, jsou dnes již jen vzpomínka. Internetový obsah konzumuje na základě algoritmů roky: Instagram přistoupil k této změně v roce 2016.
„Když jsme v roce 2010 poprvé spustili Instagram, představoval jediný proud fotografií v chronologickém pořadí. Ale jak se připojovalo více lidí a více se sdílelo, stávalo se pro většinu lidí nemožné vidět všechno, natož všechny příspěvky, na kterých jim záleželo. Do roku 2016 lidem ve feedu chybělo 70 % všech jejich příspěvků, včetně téměř poloviny příspěvků od jejich blízkých kontaktů. Proto jsme vyvinuli a představili zdroj, který řadil příspěvky podle toho, co vás nejvíce zajímá,“ vysvětloval v roce 2021 Adam Mosseri, šéf Instagramu.
Asi není třeba zdůrazňovat, že jde o čistě PR sdělení. Málokdo by asi protestoval proti cíli umožnit lidem vidět příspěvky jejich blízkých. Dovolila bych si ale tvrdit, že důsledek algoritmizace sociálních sítí je přesně opačný. Namísto obsahu, který jsme si cíleně vybrali, konzumujeme obsah, který nám podstrčila umělá inteligence.
Tajemství algoritmů
Algoritmy samozřejmě ve svém výběru vychází z toho, s čím a jak interagujeme. Stále tak odráží nás jako uživatele. Spíše však naše podvědomé chování, než to, co bychom chtěli. Ano, zůstanu sledovat jedno video déle, protože jsem zvědavá, jak vyprávěná historka dopadne. To ale neznamená, že chci takových videí vidět 100 namísto videa mé kamarádky z dovolené.
Historicky navíc víme, že řada algoritmů obsahuje takzvané temné vzorce. Může jít třeba o předhazování obsahu, který propaguje poruchy příjmu potravy náctiletým dívkám nebo preferenci negativního obsahu. S tím totiž lidé častěji interagují: zapojí se do diskuze pod příspěvkem nebo jej přepošlou kamarádům.
Výsledkem je, že co bývalo příjemné místo ke sdílení zážitků a zájmů, se změnilo v nekonečný balast tvořený lidmi, které neznáme, optimalizovaný právě k tomu, aby si na něj klikli lidé napříč světem. Sociálním sítím rostou příjmy z reklamy, ale naše mentální zdraví upadá a ve volbách vítězí extremisté, kteří nám chtějí rozbít demokracii.
Existuje alternativa?
Jak už to tak u problémů, o kterých ještě ani spousta z nás neví, že je máme, bývá, zasáhla do situace Evropská unie. A to prostřednictvím takzvaného Aktu o digitálních službách, známém také jako DSA (Digital Service's Act). Tato legislativa, která je zaměřená především na digitální giganty, vstoupila v plnost v roce 2023 a po zmíněných digitálních obrech požaduje, aby lidem dali možnost si vybrat. Velké sociální sítě, jako je Instagram, Twitter či TikTok, tak musely vytvořit způsob nastavení, kdy obsah není doporučován algoritmem. Konkrétní podoba však byla na nich.
A jak to tak už u snahy regulovat sociální sítě bývá, moudří lidé v Metě či Byte Dance si sedli za stůl a vymysleli způsob, jak legislativu teoreticky naplnit a v praxi přesto udržet lidi pod palcem algoritmů. Proto si tak dnes na Instagramu můžete překliknout na stránce určené k vyhledávání na možnost „nepersonalizované“. Místo toho, aby se vám v takovém případě začaly objevovat třeba příspěvky týkající se témat, které si manuálně zvolíte, uvidíte příspěvky od náhodných lidí na náhodná témata, která vás asi úplně nevytrhnou. A co víc, při zavření aplikace se navíc nastavení automaticky vrátí zpět na algoritmické řazení. Podobně se se situací vypořádal TikTok.
Co zbývá? Sociální sítě „jiného“ střihu. Poměrně velkou možnost personalizace bez algormitů dodnes umožňuje zmíněný Tumblr - ale ruku na srdce, kdo by jej dnes používal. Stejně tak lze bez algoritmů fungovat třeba na open source alternativě k Twitteru, Mastodonu. Problém je jeden: Budete na něm plus minus sám. A sociální síť bez sociálního aspektu už není sociální síť.
Jaké je řešení? Já osobně velmi fandím Evropské unii, aby se k legislativě vrátila a zpřísnila ji. Nechci nikomu brát algoritmy, pokud je baví - ač u nezletilých bych se nebránila ani nějakým přímým omezením. Velmi bych si ale přála, aby jasnější jazyk a přísnější vymáhání donutilo sociální sítě vytvořit skutečné alternativy k algoritmickým řazením. Takové, jaké původní legislativa měla na mysli, ale na jejichž vymožení byla příliš bezzubá.
Zdroje:
https://about.instagram.com/blog/announcements/shedding-more-light-on-how-instagram-works
https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/dsa-impact-platforms
https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/ip_24_2664
https://www.cbsnews.com/news/youtube-anorexia-algorithm-60-minutes/
