Článek
Když dcera přišla domů s dredy a v mikině, která vypadala, jako by ji ukradla z klučičího oddělení, nejdřív jsem jen stála a zírala. V hlavě mi běželo všechno možné – jestli to mám obdivovat, pochopit, nebo to rychle vyfotit, než se to zase změní. Bylo to tak nečekané a rychlé, že jsem na chvíli vážně nevěděla, co si mám myslet. Nakonec jsem se přemohla a zeptala se: „Proč jsi to udělala?“ A ona úplně v klidu, jako by si jenom vybrala nové boty, ne že by měnila svůj život, odpověděla: „Chtěla jsem být někdo jiný. Jako restart. Trochu rebelie a taky mě zajímalo, jak na to lidi zareagujou.“ A já si říkala – tak to dává smysl. Některé změny prostě člověk potřebuje.
Vidět svoje dítě v úplně jiném stylu je zvláštní. Jako kdyby najednou hrálo úplně jinou roli, vyměnilo scénář. Ta mikina, která by klidně mohla patřit jejímu bráchovi, jí najednou seděla víc než cokoli, co kdy nosila. Ten nový vzhled nebyl jenom o oblečení nebo vlasech, byla v tom ta energie – něco odvážného, svobodného, možná trochu neposedného. A víte co? Bylo to fakt hezké vidět. Protože nakonec je nejdůležitější, že se cítí dobře a že si zkouší najít vlastní cestu.
Jako rodič se s tím musí člověk smířit. Občas si myslíte, že vaše dítě bude chtít být doktorka nebo učitelka a ono najednou přijde s dredy a začne vás přemlouvat na piercing. Ale to je ten život – plný překvapení. Každý z nás občas potřebuje změnu, a děti zvlášť, protože hledají, kdo vlastně jsou. Když dcera řekne, že chce být „někdo jiný“, vím, že to není o tom být cizí osobou, ale o tom, že si zkouší hranice, hraje si s identitou a sbírá zkušenosti.
Těch pár dní od jejího návratu s dredy bylo plných smíchu, debat a taky drobných rozepří. Když jsem ji viděla, jak si s tím novým stylem pohrává, jak se usmívá, že se jí líbí, co vidí v zrcadle, uvědomila jsem si, že rodičovství není jen o kontrole a „držení“ dětí na pevné cestě. Je to taky o uvolnění, o trpělivosti a o tom nechat je růst a měnit se – i když to znamená, že jednou ráno přijde domů někdo, koho nečekáte.
A tak teď, když dcera vyšla z pokoje a zamávala mi dredy, které jí padají přes ramena, jsem si řekla, že jsem šťastná. Protože i když nechápu úplně všechno, chápu, že je to její cesta a já ji v tom budu podporovat. Ať už příště přijde s čímkoli – a já už jsem připravená, že překvapení budou pokračovat. Rodičovství prostě není nikdy nudné.
