Článek
Na svou první noční službu na záchytce vážně nikdy nezapomenu. Před nástupem jsem si myslel, že to bude jako ve filmech: opilci, kteří chrápou v celách, občas nějaká ta potyčka, ale jinak klid. No, realita byla úplně jiná. Uklidňoval jsem se, že mám kolegu, který má bohaté zkušenosti. Ale hned na začátku mi řekl, že si musím poradit sám. „Buď na ně tvrdý, ale spravedlivý. A hlavně se nenech obalamutit,“ řekl, a pak už ho nikdo neviděl.
Začalo to sice poklidně, ale netrvalo to dlouho. První host přišel se zpěvem. V ruce svíral prázdnou láhev od vína a tvrdil, že je Elvis Presley. Měl na sobě jen trenýrky, takže jsem mu musel sehnat nějaké oblečení. „Dobrý den, Elvisi,“ řekl jsem, „pojďte dál, tady si odpočinete.“ On se na mě podíval a řekl, „Nejsem Elvis, jsem Karel Gott!“ Začal mi vyprávět, jak vyprodal Lucernu, a já jsem nevěděl, co mu na to říct. Bylo mi ho líto, ale musel jsem ho nějak dostat do cely. Nakonec jsem mu slíbil, že mu seženu mikrofon, a to zabralo. Uložil jsem ho do postele a odešel jsem.
Pak přišla další. Byla to elegantní starší paní, která tvrdila, že ji unesli mimozemšťané a že jí dali do hlavy čip. Chtěla, abych jí ho vyndal. „Víte, paní,“ řekl jsem, „já jsem jenom sanitář, ale můžu vám zavolat lékaře.“ Paní se na mě podívala a řekla, že lékař je mimozemšťan a že jí ho nechá v hlavě. Byla tak přesvědčivá, že jsem na chvíli zapochyboval o vlastním rozumu. Nakonec jsem jí dal čaj, který jsem jí ochutil medem, a ona usnula. Alespoň na chvíli byl klid.
Jenže pak se strhlo peklo. Dojeli s dalším „klientem“, který byl tak opilý, že se mi chtělo plakat. S vypětím všech sil jsem ho dostal do cely, ale v tu chvíli se ozval ten, co tvrdil, že je Karel Gott. Začal zpívat své hity. Bylo to tak šílené, že jsem se musel smát, ale zároveň jsem se bál, že se probudí ta elegantní paní. A tak se taky stalo. Vyšla ven a začala se s ním hádat, kdo je lepší zpěvák. Sypali ze sebe tolik sprostých slov, že bych se za ně styděl. Naštěstí se mi podařilo je od sebe oddělit a poslat je zpátky do jejich cel.
Byla to dlouhá noc, plná zpěvu, pláče, hádek a bizarních příběhů. V jednu chvíli jsem se musel zasmát, když jsem si uvědomil, že v tom blázinci jsem já jediný, kdo je střízlivý. Moje noční služba skončila až ráno, když se začalo rozednívat. Byl jsem vyčerpaný, ale šťastný, že jsem to přežil. Od té doby vím, že na záchytce se nudit nikdy nebudete a že opilost odemyká v lidech neuvěřitelné věci. Na svou první noční službu vážně nikdy nezapomenu.
