Článek
Milovala jsem nedělní obědy u tchánů. Nejenže jsem se nemusela starat o vaření, ale tchán Karel je skvělý vypravěč a tchyně Milena je mistr v pečení buchet. Atmosféra byla vždycky uvolněná, plná smíchu a nekonečného tlachání o zahrádce, počasí a novinkách ze vsi. Tedy, až do té osudné neděle.
Ten den začal úplně normálně. Přijeli jsme, pozdravili se, Milena mě objala, Karel mi potřásl rukou a Robert (můj manžel) se hned vrhl na talíř s jednohubkami. Všechno v nejlepším pořádku. Sedli jsme si ke stolu a čekali na hlavní chod. Vůně pečeného masa se linula z kuchyně a mně se sbíhaly sliny.
Milena přinesla obrovskou mísu s pečeným kuřetem a bramborami. Robert se na ni vrhl jako pes na kost. Karel si pomalu nakládal a já jsem si všimla, jak se na mě podíval. Byl to takový… zvláštní pohled. Nechápavý, ale zároveň soucitný. Jako by věděl něco, co já ne. V tu chvíli jsem to přičítala tomu, že se možná diví, že si beru tak malou porci, nebo že jsem si zapomněla vzít náušnice. No prostě, ignorovala jsem to.
Začali jsme jíst. Kuře bylo, jako vždy, vynikající. Brambory křupavé. Všechno perfektní. Konverzace plynula, Robert vyprávěl o novém projektu v práci a Karel zase o tom, jak mu letos nezrají okurky. Všechno, jak má být. A pak si Robert řekl o přídavek. Milena mu s úsměvem naložila další pořádnou porci kuřete a brambor. A v tu chvíli se Karel na mě podíval znovu. Tentokrát ten pohled byl ještě intenzivnější. Bylo v něm něco jako: „Ty chudinko, ty nemáš tušení, žejo?“ A mně to začalo vrtat hlavou.
„Co je, tati?“ zeptal se Robert, který si všiml Karlova upřeného pohledu na mě. „Proč se na Markétu tak díváš?“
Karel se jen usmál a pokrčil rameny. „Ale nic, jen si tak vzpomínám na staré časy.“
A v tu chvíli jsem ztuhla. Ten pohled! Ta poznámka! Ten zvláštní výraz v jeho očích! Došlo mi to. Došlo mi to s takovou silou, že mi málem zaskočila brambora. Vzpomněla jsem si na historku, kterou mi Robert vyprávěl asi před pěti lety. Historku o tom, jak se seznámil se svou bývalou přítelkyní. Jmenovala se Jana. A Robert mi tenkrát řekl, že Milena vařila to samé, co dnes, když Janu poprvé přivedl domů na oběd. A Jana… Jana oběd nedojedla. Prý se jí udělalo špatně. Prý… prý byla vegetariánka.
A v tu chvíli jsem si vzpomněla na něco ještě horšího. Na Robertovu poznámku, že Jana byla „tak trochu divná“ a že „nikdy nejedla moc maso“. A že Milena jí prý tenkrát udělala „speciální porci“ bez masa, ale i tak se jí prý zvedl žaludek. A proč mi to teď Karel připomíná? Proč se na mě dívá tímto pohledem?
Podívala jsem se na talíř. Na kuře, na brambory. Všechno mi najednou přišlo… divné. Jako by se na mě to kuře usmívalo. Pokusila jsem se něco sníst, ale každé sousto mi uvízlo v krku. Cítila jsem se, jako by mi někdo vrazil do žaludku pěst.
Robert si ničeho nevšímal, šťastně si pochutnával na svém druhém přídavku. Milena se tvářila spokojeně a Karel mě pozoroval s tím svým soucitným, ale zároveň trochu pobaveným výrazem. Už jsem nemohla. Položila jsem příbor.
„Je mi nějak… divně,“ řekla jsem. „Asi jsem snědla něco špatného.“
Milena hned přiběhla. „Ale Markétko, co se děje? Vždyť to bylo to nejlepší kuře, co jsem kdy upekla!“
„Asi mi jen… nesedlo,“ zamumlala jsem a snažila se působit co nejpřesvědčivěji.
Karel si odkašlal a prohodil: „No jo, některé věci člověku prostě nesednou. Ať už je to jídlo, nebo… lidi.“ A pak se na mě zase podíval. Tentokrát s lehkým úšklebkem.
Věděla jsem, že mi to dal sežrat. Jemně, nenápadně, ale dal. A já jsem věděla, že se mi to teď bude vracet pokaždé, když budeme u tchánů na obědě. Pokaždé, když bude na stole pečené kuře. Pokaždé, když se Karel na někoho podívá tím svým „já vím, co ty nevíš“ pohledem.
Robert, naprosto netečný k veškerému dění, se usmál a řekl: „No vidíš, tati, jak je to zajímavé, že i tak dobré jídlo někomu nemusí sedět. Každý jsme jiný.“
A já jsem v duchu jen sykla: „Roberte, ty jelito! Kdybys tak věděl, co jsi zrovna řekl!“ Ale neřekla jsem nic nahlas. Jen jsem se usmála a přemýšlela, jestli bych si neměla začít nosit na obědy k tchánům vlastní svačinu. Pro jistotu. A taky si připomenout všechny Robertovy ex-přítelkyně. Nikdy nevíte, co vám tchán svým pohledem připomene.
