Článek
Se ženou jsme si vyrazili na večeři. Po dlouhé době bez dětí a bez starostí. Seděli jsme v rohovém boxu jedné oblíbené restaurace, popíjeli víno a bavili se o všem možném. Atmosféra byla příjemná, možná až trochu nostalgická. Po několika měsících pracovního vytížení to bylo jako vrátit se v čase do dob, kdy jsme spolu randili. Smáli jsme se, drželi se za ruce a já si uvědomoval, jak moc si vážím těchto chvil.
Po návštěvě toalety jsem se vracel zpět k našemu stolu. Restaurace byla plná, světlo tlumené, ruch jako v každém podniku v páteční večer. Viděl jsem kout, kde jsme seděli, stejný stůl, dvě sklenky vína. Bez váhání jsem přistoupil, sklonil se a políbil ženu, která seděla zády ke mně. Byl to rychlý polibek na tvář. Úsměv, jaký dávám své ženě vždy, když se vracím ke stolu.
Jenže… ta žena se otočila.
A nebyla to moje manželka.
Zamrkal jsem. Na vteřinu jsem si myslel, že mě klame zrak. Ale ta žena byla naprosto cizí. A tvářila se šokovaně. Já ztuhl. Omluvil jsem se, poodstoupil a začal koktat něco o omylu. V hlavě mi běželo tisíc scénářů, jak by mohla zareagovat od facky po výkřik.
Ale ona se rozesmála. Upřímně a hlasitě. A tím celý večer obrátila naruby.
Žena se smíchem řekla: „Tohle mi manžel už roky neudělal. Možná bych vám měla poděkovat.“ Její kamarádky, které seděly u stolu, vyprskly smíchy. A během pár minut už se bavila i moje skutečná manželka. Ta seděla o jeden box dál a celou scénu pozorovala s pobavením. Prý si hned všimla, že mířím jinam, ale nechtěla mě zastavovat. Prý byla zvědavá, jak z toho vybruslím.
Restaurace se bavila. Lidé u okolních stolů slyšeli část konverzace a někteří nám později připili. Trapný moment se proměnil v historku, kterou si budeme ještě dlouho připomínat. A moje žena? Řekla mi, že po tolika letech vztahu je fajn vědět, že bych si ji spletl jen s krásnou ženou.
Někdy stačí omyl, aby z běžného večera vznikl zážitek. A někdy je štěstí, když se vám cizí žena místo facky zasměje.
