Článek
Nikdy bych nevěřil, že jedno tričko může rozpoutat rodinnou „válku“. A už vůbec ne, že ji způsobí tchýně, která má s „pomocí“ svůj vlastní rukopis. Vše začalo jednoho rána, kdy jsem si chtěl obléct svoje oblíbené tričko. To tričko bylo něco jako můj talisman – pohodlné, trochu potrhané, s flekem od kečupu, který tam visel léta a já si říkal, že mu dává charakter. Však znáte to, ne? Měl jsem ho na koncertech, na výletech, dokonce i na prvních rande. Byl to prostě kus mého života. A najednou… zmizelo. Hledal jsem ho všude. V koši na špinavé prádlo, pod postelí, v pračce, i mezi taškami v autě. Nic.
Pak přišla tchýně s tím svým známým sebevědomým úsměvem a prohlásila: „To tričko? To jsem ti vyhodila.“ Zastavil jsem se, nechápal, jestli jsem slyšel správně. „Vyhodila? Jak to myslíš?“ ptal jsem se s narůstající hrůzou. „No, bylo už staré, oprýskané, vypadalo jako hadr. Prostě jsem ti udělala místo v šatníku,“ řekla jako kdyby to byla ta největší laskavost světa.
Snažil jsem se vysvětlit, že to tričko pro mě není jen hadr. Je to vzpomínka, pohodlí, věc, kterou prostě miluji. Ale tchýně pokrčila rameny a pokračovala: „Ale ty máš přece plno nových triček, nepotřebuješ staré harampádí.“ V ten moment jsem pochopil, že diskuse nemá cenu. Tchýně měla jasno a já měl holý fakt, že moje tričko je pryč.
Manželka se na mě usmála a řekla: „Měl jsi to vědět, ona takhle občas uklízí.“ Tchýně si evidentně myslela, že dělá službu. A já jsem si uvědomil, že moje milované tričko je oběť tchýniných „úklidových misí“.
Snažil jsem se najít náhradu, ale žádné tričko nebylo ono. Byla to tragédie – žádné nové tričko nemělo tu správnou vůni, žádné nemělo ty dírky, které jsem si v duchu opravoval, ani ten flek od kečupu. Připadal jsem si jako turista v cizím městě, který ztratil mapu.
Tchýně si mezi tím dobírala: „Aspoň už nebudeš muset prát to staré.“ A odkráčela s tím svým typickým vítězným úsměvem, který říkal „Myslela jsem to dobře.“
Nakonec jsem pochopil, že to nebylo jen o tričku, ale o tom, jak tchýně vyjadřuje péči po svém. A taky jsem zjistil, že život je plný malých katastrof, které se dají přežít, pokud máte humor. Koupil jsem si nové tričko, a i když to není to staré, nosím ho rád – připomíná mi, že v životě jde hlavně o vztahy a smích, ne o hadry.
Takže pokud máte tchýni, která ráda „pomáhá“ a občas vyhodí něco důležitého, nezoufejte. Vždycky to může být začátek skvělého příběhu, který jednou budete vyprávět se smíchem. A hlavně – dávejte si pozor na své oblíbené trička!
