Článek
Dlouho jsme si mysleli, že to není potřeba. Že povinná vojna je přežitek minulého století, relikt totality, traumatická zkušenost našich otců a dědů. Že armádu si platíme, takže my – civilisté – máme nárok na klid.
Ale svět se změnil. A my s hrůzou zjišťujeme, že bez základní přípravy na obranu to zkrátka nepůjde.
Iluze bezpečí se hroutí
Po dekádách míru a pohodlí se Češi začínají probouzet do reality, kterou si nepřipouštěli. Válka už není jen historické téma nebo televizní zpráva z dalekých zemí. Dnes probíhá pár set kilometrů od našich hranic. A my, národ, který se tolik spoléhal na štěstí, diplomacii a evropskou sounáležitost, zjišťujeme, že to nemusí stačit.
Při jakémkoli větším konfliktu – ať už vojenském, kybernetickém nebo civilním – bude zásadní, kolik lidí ví, co dělat. Kolik mužů i žen zvládne základní krizové situace. A kolik z nich bude schopných fungovat nejen za obrazovkou, ale i v terénu.
Vojenská služba není o válce. Je o schopnosti zvládnout krizi
Povinná vojenská služba není trest. Není to nábor do zákopů. Je to výcvik, který člověku vštěpuje dovednosti, disciplínu a odolnost. A právě ty dnes chybí. Většina mladých lidí nemá ponětí, co dělat při výpadku sítí, blackoutu, teroristickém útoku, o armádním nasazení ani nemluvě.
Nejde o to, jestli budeme muset bojovat. Jde o to, jestli budeme vůbec schopni bránit sebe, svou rodinu, přátele, stát. V současné situaci jsme zcela závislí na profesionální armádě. Jenže ta má své limity. A bez připravených záloh a základně vycvičené populace zkrátka nemůže fungovat.
Česká republika je zranitelná
Naše země je malá, otevřená a v mnoha ohledech závislá. To není výtka, ale fakt. V případě krize se nebude nikdo ptát, kdo chce nebo nechce pomáhat. Povinnost bránit zemi se týká každého. A pokud ji někdo odmítá, protože „na to není stavěný“, měl by se podívat kolem sebe. Protože válka si nevybírá. Krize si nevybírá.
Vyspělé země už na to reagují. Švédsko, Finsko, pobaltské státy – všude se buď povinná vojna vrátila, nebo se o ní vážně jedná. A my? My zatím diskutujeme, jestli je to fér. Ale až přijde skutečná krize, bude už pozdě.
Návrat vojny je prevence
Ano, může to znít tvrdě. Ale návrat povinné vojenské služby není návrat do doby temna. Je to příprava na budoucnost, která nebude jednoduchá.
A ne, nemluvíme o dvou letech šikanózního marastu. Mluvíme o efektivním, civilizovaném výcviku, který naučí základy obrany, přežití a spolupráce.
Mluvíme o tom, že stát má právo – a dnes už povinnost – své občany připravit.
