Článek
Zpráva od dcery přišla začátkem listopadu. „Mami, posílám inspiraci na Vánoce, ať nekoupíš něco, co děti nevyužijí.“ Pod ní následovalo šest odkazů.
Pro devítiletého Adama herní konzole, značkové hodinky a stavebnice za téměř sedm tisíc. Pro šestiletou Emu obrovský domeček pro panenky, elektronické pero a dětský tablet. Nejlevnější položka stála 4 500 korun.
Nejdřív jsem si myslela, že jde o společné dárky, na které se složí celá rodina. Dcera mě rychle opravila. Seznam rozdělila mezi mě a druhou babičku, aby prý děti nedostaly dvě stejné věci.
Na mě připadly hodinky a domeček. Dohromady bezmála deset tisíc.
Prý nemám kupovat zbytečnosti
Napsala jsem jí, že tolik za dárky dát nemohu. Jsem v důchodu, žiju sama a z měsíčního příjmu platím nájem, energie, léky i pojištění. Vnoučatům jsem chtěla koupit pěkné knížky, deskovou hru a každému přidat tisíc korun do obálky.
Dcera odpověděla, že knih mají dost a levné hračky jen zabírají místo. „Tak jim radši nekupuj nic, než další zbytečnosti,“ napsala.
Ta věta mě zasáhla víc než ceny na seznamu. Ne proto, že bych si dražší dárky nemohla jednou dovolit. Mohla bych sáhnout do úspor. Jenže z dobrovolné radosti se stala objednávka a ze mě peněženka, která má bez řečí zaplatit přidělenou položku.
Vnoučata chtěla něco úplně jiného
O několik dní později jsem děti hlídala. O seznamu jsem se nezmínila, jen jsem se jich zeptala, co by si přály k Vánocům.
Adam chtěl, abych s ním postavila model letadla. Ema si přála přespat u mě a ráno péct palačinky. O hodinkách ani domečku neřekli jediné slovo. Když jsem se zeptala přímo, Adam pokrčil rameny: „To vybrala mamka. Prý se nám to bude hodit.“
V tu chvíli jsem měla jasno.
Dárek není vstupné do rodiny
Koupila jsem každému jednu věc podle jeho skutečného zájmu. Adam dostal model letadla, Ema výtvarnou sadu. K tomu jsem vyrobila dva poukazy – na společný výlet a palačinkové ráno u babičky.
Dcera se při rozbalování zatvářila kysele. Děti ale ještě odpoledne seděly na koberci, malovaly a plánovaly, kam pojedeme.
Možná jsem podle dcery šetřila na vlastních vnoučatech. Já si však nemyslím, že hodnotu babičky určuje cenovka věcí pod stromečkem. Dárky dávám z lásky ne z povinnosti nebo abych někomu něco dokazovala
