Článek
Přiznejme si to hned na začátku – mít dítě je jako koupit si luxusní auto bez motoru. Vypadá to hezky, první týdny euforie, ale pak? Pak zjistíte, že vám žere čas, peníze, energii a vděku se nedočkáte ani za mák.
Ale hlavně, nikdo vám to neřekne dopředu. Všichni okolo jen básní o „největším štěstí v životě“, o „smyslu existence“. Kecy. Kdyby vám někdo v bance prodával produkt se stejnými výsledky, jako přinášejí děti, zažaluje ho půlka národa.
30 let mínus svoboda, mínus peníze, mínus nervy
Zkuste si to spočítat: jedno dítě = minimálně 30 let finančního krvácení. Plíny, školky, kroužky, obědy, oblečení, školní výlety, mobily, tablety, psychologové, psychoterapeuti (pro vás i pro ně). A to jste v nákladech ještě ani nedošli k pubertě.
V tu chvíli totiž přichází upgrade. Teď už vám nejen žerou peníze, ale i sebevědomí. Každá věta začíná slovem „Ne“, každá diskuse končí výbuchem, a každé vaše rozhodnutí je „trapný a úplně mimo“.
A vy? Vy se ptáte sami sebe: „Kde jsem udělal chybu?“ No, tam. V té posteli. Před těmi lety.
Emoční výnos? Nulový
A teď pozor. Možná si říkáte: „Ale děti přece dávají lásku!“ Fakt? A kdy naposledy vám vaše dítě v pubertě řeklo „mám tě rád“ bez toho, aby něco chtělo?
Rodičovství je jediná „investice“, kde pořád jen dáváte. A když si dovolíte něco chtít zpátky? Tak jste manipulativní, toxičtí, děláte z nich „projekt“ a „oni nejsou na světě, aby vás dělali šťastnými“. No samozřejmě že ne. Jsou tu, aby vás psychicky rozebrali a ekonomicky zruinovali.
„A kdo se o tebe postará ve stáří?“
Jo, klasický argument. Všichni víme, jak to chodí: děti odrostou, odstěhují se na druhý konec světa (pokud vůbec někdy vylezou z mámina obýváku) a jediné, co zbyde, jsou prázdné pokoje a tichá výčitka. Až budete potřebovat pomoc, mají právě „strašně moc práce“ nebo „zrovna jedou na víkend do Apl“.
A vy? Vy sedíte doma, splácíte za ně ještě poslední leasing na auto, které si sami nemůžete dovolit, a čekáte, jestli si aspoň na Vánoce vzpomenou.
Chceš děti? Fajn. Ale přiznej si pravdu.
Ne kvůli společnosti. Ne kvůli babičkám. Ne proto, že „už je čas“. A hlavně ne proto, že to bude „nejlepší investice života“. Protože nebude. Bude to jízda. Náročná. Bolestivá. A často i brutálně nevděčná.
Děti nejsou smysl života. Jsou to malí lidé, kteří vám buď obrátí svět k lepšímu… nebo vás zničí. A ta druhá varianta je mnohem častější, jen se o ní nemluví.
Děkuji Daně za názor.
