Článek
Za zdmi japonské čtvrti Jošiwara zářily lampiony, zněla hudba a nejvýše postavené kurtizány nosily nákladná kimona. Umělci je zachycovali na dřevorytech jako symbol krásy a přepychu.
Za romantickým obrazem takzvaného plovoucího světa se však skrýval systém postavený na chudobě, dluzích a práci žen, které si svůj osud často nevybraly.
Od 17. století povoloval tokugawský šógunát prostituci pouze ve vyhrazených čtvrtích. Ty byly obehnány zdmi a pohyb lidí kontrolovaly brány. Muži přicházeli za zábavou. Ženy a dívky uvnitř mnohdy žily jako dlužnice, které nemohly svobodně odejít.
Peníze dostala rodina, dluh dcera
Venkovskou rodinu mohla zničit neúroda, nemoc nebo vysoké daně. Když chyběly peníze na jídlo, objevil se prostředník s nabídkou zálohy. Rodiče podepsali smlouvu a zavázali své dcery k práci na několik let.
Částku obdržela domácnost, splatit ji však měla dívka. Její příjmy kontroloval nevěstinec a proti původnímu dluhu se mohly započítávat další výdaje. Dívka tak pracovala, ale neměla jistotu, že se konec jejího závazku skutečně přibližuje.
Nešlo o smlouvu mezi dvěma rovnocennými stranami. Jednu stranu zastupoval majitel podniku, prostředník a rodiče. Na druhé stála často velmi mladá žena, jejíž souhlas nikdo nepotřeboval.
Prodej dcery navíc společnost dokázala vykládat jako její rodinnou povinnost. Obětí prý nebyla ona, ale chudí rodiče, kterým svou prací pomáhala přežít.
Luxus čekal jen několik vyvolených
Nejvýše postavené kurtizány se učily hudbu, tanec, poezii, kaligrafii a společenskou konverzaci. Právě jejich okázalý vzhled později vytvořil iluzi, že ženy v Jošiwaře žily v přepychu.
Na vrchol se však dostal jen zlomek z nich. Většinu čekala tvrdá každodenní práce, nemoci a násilí. Ani drahé kimono ženě nepatřilo a vzdělání jí automaticky nepřinášelo svobodu.
Je také chybou zaměňovat všechny tyto ženy za gejši. Gejši byly především profesionální společnice a umělkyně. Obyvatelky licencovaných nevěstinců byly součástí systému, jehož hlavním účelem bylo poskytovat placené sexuální služby.
Z útěku se mohl stát další dluh
Za odchodem nestačilo jednoduše zavřít dveře. Čtvrť měla hlídané východy a provoz nevěstinců chránily úřady. Pokud žena uprchla, majitel mohl požadovat její návrat nebo splacení peněz.
Svobodu bylo možné získat doplacením závazku, skončením smlouvy nebo tím, že dluh převzal bohatý zákazník. Ani tehdy však nemusela začít samostatný život. Mohla se stát jeho manželkou či vydržovanou milenkou a pouze vyměnit jednoho muže, který o ní rozhodoval, za jiného.
