Článek
Už mě unavuje poslouchat tu pohádku, že „vztahy jsou práce“ a „láska je dřina“. Ne. Vztah vyžaduje péči, jasně. Ale dřina je něco úplně jiného. Dřina je, když se ráno budíte s napětím, co dnes zase bude špatně. Když máte v hlavě seznam úkolů, jak ho nezklamat, nerozčílit, nevytočit, neurazit. Když řešíte jeho nálady jako počasí a svoje potřeby odkládáte na neurčito.
Tohle není dospělý vztah. To je režim.
Když jste ve vztahu „ta, co drží všechno“
Dřina začíná ve chvíli, kdy si váš partner zvykne, že všechno nějak bude. Že se uvaří. Že se uklidí. Že se zařídí návštěvy, dárky, logistika, emoce. A když se něco pokazí, není to „náš problém“, ale „tvůj problém“. Protože vy jste přece ta schopná. Ta, co to vždycky zachrání.
On si zvykne, že jste dostupná. Vaše pozornost je samozřejmost. Vaše tělo je samozřejmost. Vaše trpělivost je samozřejmost. A vaše únava? To je prý jen „přecitlivělost“.
A pak přijde moment, kdy se ozvete. A on se tváří, jako byste spáchala zločin. Protože kdy se naposledy stalo, že servisní pracovník odmítl dělat směnu?
„Když odejdeš, nikdo tě nebude chtít“ – klasika
V takovém vztahu se často objeví ještě jedna disciplína: manipulace. Jemná, nenápadná, ale efektivní. „Ty jsi hrozně náročná.“ „Ty pořád něco řešíš.“ „To si moc bereš.“ A moje oblíbená: „Kdyby tě někdo jiný poznal, tak uteče.“
Tohle není partner. To je člověk, který potřebuje, abyste se bála odejít. Protože kdyby vám došlo, co mu dáváte, musel by konečně něco dát taky. A to se mu nechce.
Láska je lehkost. Vztah je bezpečí.
Láska je, když vedle někoho můžete být. Ne se snažit. Ne dokazovat. Ne makat na tom, abyste si zasloužila alespoň základní slušnost. Láska je, když vám někdo drží dveře, protože chce. Ne když mu to musíte desetkrát připomínat a pak vás ještě nazve hysterickou.
Vztah má být místo, kde se nabíjíte. Ne kde se trápíte. Kde můžete říct „jsem unavená“ a druhý vás nesrazí, ale podrží. Kde se o věci nemusí prosit, protože jsou normální.
Největší prozření? Jak moc jste se snažila zbytečně
Nejsmutnější je, že mnoho lidí považuje dřinu za důkaz lásky. Čím víc trpím, tím víc mi na tom záleží. Čím víc se snažím, tím víc si to zasloužím. Jenže ne. Čím víc dřete, tím víc se druhý učí, že nemusí.
A pak se divíte, že jste vyhořelá. Že jste prázdná. Že vám láska připadá jako práce na plný úvazek. Ano, protože jste nebyla milovaná. Byla jste využívaná.
