Článek
Kolem důchodů se v poslední době rozjela velká show.
Stačí, aby se zmínila částka 21 000 Kč, a hned to lítá: „Z toho se přece nedá vyžít!“ „To máme jako umřít hlady?!“
A mezitím tiše přihlíží statisíce lidí, kteří chodí do práce každý den, vstávají ve čtyři ráno, táhnou tenhle stát – a domů nosí méně.
Bez křiku. Bez nároků. Bez slev na dopravu.
Pracující nemají žádné jistoty
Lidi za kasou. Lidi na stavbě. Lidi ve školkách, v nemocnicích, v pekárnách.
Berou 17 až 20 tisíc čistého.
Z toho platí nájem, jídlo, děti, dojíždění, někdy i alimenty nebo splátky.
Mají náklady, stres, přesčasy – a pořád se najdou důchodci, kteří z 21 tisíc měsíčně udělají „důvod ke vzpouře“.
Tohle není vzkaz seniorům. To je otázka směrem k logice:
Jak je možné, že ten, kdo nepracuje, má víc než ten, kdo stát drží nad vodou?
Nikdo nezpochybňuje, že si zaslouží slušný důchod. Ale tohle už není o spravedlnosti
Tahle diskuze se už dávno netočí kolem pomoci nejzranitelnějším.
Tohle je nový druh nárokového myšlení:
„Já jsem pracoval, tak mi dejte.“
Bez ohledu na to, kolik do systému odvádí dnešní generace.
Bez ohledu na to, že každý měsíc čím dál větší kus výplaty pracujících mizí na důchody.
Bez ohledu na to, že čím víc stát přidává, tím víc slyší, že je to málo.
Životní minimum to není. Ale pohroma taky ne
Vlastní bydlení. Nižší výdaje. Sleva na dopravu. Čas. Žádný šéf. Žádné směny.
21 000 Kč měsíčně není jackpot. Ale není to životní dno.
Zvlášť ne ve chvíli, kdy lidé pracující na plný úvazek přepočítávají každou korunu a žijí z menší částky.
A zatímco pracující mlčí a drží systém nad vodou, část důchodců řve:
„Přidávejte! Nechceme být chudí!“
Nikdo nechce být chudý. Ale není fér křičet po státu víc, když už teď dáváš míň, než bereš.
Systém má své limity
Tenhle stát přestává fungovat, když se lidé dělí na dvě skupiny:
– ti, co si myslí, že mají nárok
– a ti, co ho musí zaplatit
A když ta druhá skupina začne mít méně než ta první, něco se definitivně rozbilo.
Nechceme bídu. Nechceme útoky na seniory. Ale chceme realitu:
Důchod 21 tisíc není urážka.
Je to víc, než bere velká část lidí, kteří se dnes ráno zvedli a šli makat.
Takže?
Chce se víc?
Fajn.
Ale pak je potřeba říct, komu se vezme. A kolik zvládnou ještě unést ti, co zatím drží pusu a krok.
