Článek
Stála jsem ve frontě. Před sebou jsem slyšela známou melodii – nevyžádaný monolog o tom, jak „ta dnešní mladá generace nic nezažila“, „všechno má zadarmo“ a „neví, co je opravdový život.“
Stařenka s nákupním vozíkem nacpaným akčním salámem měla pocit, že mě může poučovat o světě jen proto, že je o padesát let starší.
A já v tu chvíli věděla, že toho mám už dost.
Věk není diplom
Tahle iluze, že každý, kdo překročil důchodový věk, automaticky vlastní patent na rozum, je směšná.
Znám sedmdesátníky, kteří celý život proseděli u piva, nikdy nevycestovali, nikdy se nezměnili, nikdy nic neřešili ani nezažili a teď udílejí rady.
Když s nimi někdo nesouhlasí?
„Buď zticha, mladá, já jsem tohle všechno zažil.“
Jenže… věk není argument.
Je to jen číslo. Počet let, které někdo strávil na planetě.
A mezi přežíváním a opravdovým žitím je zatraceně velký rozdíl.
Zkušenosti se neměří narozeninami, ale životem
Potkávám dvacetileté holky, které zvládly víc bolesti, víc ztrát a projevily víc odvahy než leckterá důchodkyně za celý život.
A zároveň jsem znala osmdesátileté paní, jejichž největší životní příběh spočíval v tom, že upekly tisíce koláčů a kritizovaly vnoučata za legíny.
A přesto měly pocit, že svět jim dluží respekt. Jen za to, že ještě dýchaly.
Respekt si nezaslouží každý
Nepochybuju o tom, že existují staří lidé, kteří jsou moudří, inspirativní a laskaví.
Ale taky vím, že věk z někoho neudělal úplně jiného člověka. Když jste byli protivní a nepříjemní i za svých „mladých let“ na stará kolena se to už nejspíš nezmění. Setkávám se s nimi denně.
Jsou to ti, co šlapou na nohy v tramvaji a pak se tváří ukřivděně.
Ti, co chtějí předbíhat v obchodě, protože „už toho mají dost za sebou“.
Ti, co s kamenným hodnotí, mladé holky: „Vypadáš jako coura, slečno.“
Starší neznamená chytřejší
To, že někdo prožil minulý režim, neznamená, že umí přemýšlet.
Jen že si pamatuje, jak se stály fronty.
A tyhle zkušenosti jim najednou stačí na to, aby začali diktovali mladým, jak by měli žít.
Ve volném čase sledují Facebook, šíří konspirační články a tváří se, že všechno nové je hrozba.
Prezentují se , jak „mají odžito“ – ale to odžité bylo často jen opakující se kruh návyků, strachu a předsudků.
P.S. Samozřejmě se to nevztahuje na všechny důchodce, ale je jich hromada. Potrefené husy, najdete v komentářích.
