Článek
Mezigenerační spory se řeší neustále a není možné jednu nebo druhou stranu označit za jednoznačného viníka. To ale neplatí o příhodě v článku, na který reaguji. Šlo o to, že mladá slečna si sedla na místo pro invalidy a nevšimla si, že přistoupila starší paní s francouzskými holemi. Ta místo toho, aby slečnu normálně oslovila, do ní hrubě strčila holí. Dívka se lekla a první, co jí řekla bylo: „Aby ses, bábo, nezbláznila!“ Seniorku to rozzuřilo a začala litanie o nevychovanosti dnešní mládeže. Kdo se ale v tomto případě zachoval špatně? Za mě to byla jednoznačně seniorka.
Kdo dřív přijde, ten dřív sedí
Není tajemstvím, že nejsem příznivce automatického uvolňování míst k sezení starším lidem. Spousta mladých lidí má dnes dost zdravotních problémů, které nejsou vidět, ale ve finále na tom mohou být hůř, než lidé o desítky let starší. Ve svém okolí mám například člověka, který měl artrózu v kolenou dřív, než dostal občanku. To ale nebyla situace, která nastala v článku. Tam slečna jednoznačně neměla na invalidech co dělat. Jsem ale přesvědčená, že paní by bývalo jen stačilo jí říct a ona by ji pustila sednout. Samotná jsem se do takové situace už mnohokrát dostala. Nastoupila jsem do prázdného MHD, tak jsem si sedla na invalidy, protože jsou blízko dveří a je u nich prostor natáhnout si nohy. Cestou vždy koukám do telefonu a nesleduji, kdo přistupuje. Takže se mi třeba stalo, že nade mnou stála nevidomá paní a já o tom nevěděla. Takže, když mě na to její asistentka upozornila, omluvila jsem se a místo jsem okamžitě uvolnila. Nevidím v tom, žádný problém. Jsme lidi, tak se domluvíme. Sedačky pro invalidy jsou prostě vyhrazené pro lidi s handicapem a ti na ně mají přednostní právo, a ještě jsem se nesetkala s tím, že by to někdo rozporoval nebo se hádal. Co mě na celé situaci zmíněné v článku nejvíce zaráží je jednání seniorky.
Věk není omluvenka
Spousta starých lidí se chová jako by jejich vyšší věk byl důkazem o jejich chytrosti, životních zkušenostech nebo třeba schválením jakéhokoliv jejich chování. Ale tak to rozhodně není. Věk na rozumu nejen že nepřidává, ale dokonce postupem let kognitivní funkce ochabují. O životních zkušenostech rozhoduje to, jak člověk žil a ne, jak dlouho. A nevychovanost a hrubost je špatná v každém věku. A přesně k tomu v tom MHD došlo. Seniorka byla hrubá a agresivní na dívku, která, dejme tomu, udělala chybu a seděla, kde neměla. Paní jí však nedala žádnou šanci, aby jí mohla místo uvolnit. Místo, aby na sebe slušně upozornila, na teenagerku v podstatě zaútočila. Jistě, stařenka o francouzské holi by slečnu nejspíš nezmrzačila, ale jde o ten čin samotný. Nebyl jen hrubý, ale i dost ponižující. Nikdo nemá právo někoho fyzicky „atakovat“ jen proto, že není schopný nebo ochotný normálně komunikovat. Já můžu být možná dvakrát tak stará jako zmíněná slečna, ale pokud by se ke mně někdo zachoval jako zmíněná paní, reagovala bych nejspíš velmi podobně. Protože na hrubý pytel, patří hrubá záplata a je úplně jedno, o koho jde.
Není seniorka jako seniorka
Hodně se mi líbila reakce autorky článku. Mám dojem, že ona sama už je asi v důchodovém věku a přesto situaci nestranně vyhodnotila jako nesprávnou ze strany seniorky. Dokonce, i když se paní veřejně dožadovala její podpory, tak jí „ze slušnosti“ nepřitakala, ale naopak vyjádřila svůj nesouhlas. Slušně a jednoznačně. Tahle situace krásně ukazuje, že se lidé opravdu nedají házet do stejného pytle, ať už jde o věk, pohlaví nebo třeba dosažené vzdělání. Oceňuji, když se lidé nenechají zaškatulkovat a jsou „sví“. Věk nedefinuje jaký člověk je, je to prostě jen číslo a reálnou váhu má možná tak u doktora.
