Článek
Celé Česko mluví o tom, jak chybí lidi. Není kdo by učil, vařil, pečoval, stavěl. Chceme silnice, zdravotní péči, fungující školky. Ale není kdo by je obsloužil. A přitom sedí stovky tisíc lidí doma. Důchodci. Lidé, kteří mají čas, mají zkušenosti, mají ruce. A místo toho, aby pomohli, řeší, jestli je v televizi zase nějaká repríza Chalupářů.
Stát se hroutí a my si na něj sedáme jako na lavičku v parku
Tahle země se řítí do průšvihu. Už teď připadá na 100 pracujících 36 důchodců. Za pár let to bude 60. A my si pořád hrajeme na to, že se to nějak vyřeší. Že se snad narodí nějaké nové děti. Že to spasí technologie. Že se o nás někdo postará. Jenže víte co? Nikdo už není.
A ten zbytek to neutáhne. Ne za všechny. Ne za vás.
Důchod není nemoc. A práce není sprosté slovo
Sedmdesátiletý Japonec běhá maraton. Švédští senioři školí mladé podnikatele. Němci mají speciální daňové úlevy pro starší pracující. A my? My jim dáváme slevu na vlak, přidáváme stovku k důchodu a čekáme, že budou mlčet.
Jenže ticho nám nepomůže. My potřebujeme, abyste mluvili, pracovali, zapojili se. Ne všichni, ne pořád, ale dost na to, abyste vrátili něco zpátky. Téhle společnosti. Těm, co vás roky živili. Vašim dětem. Vašim vnukům.
Ne, není to o výsměchu. Je to o zodpovědnosti
Mám hluboký respekt k lidem, kteří celý život makali. Ale to, že vám přišel výměr důchodu, neznamená, že život končí. Pokud můžete – a to je důležité slovo: pokud můžete – tak přiložte ruku k dílu. Nečekejte, že stát bude donekonečna dotovat pasivitu. Nečekejte, že mladí utáhnou celý starý svět.
Je čas změnit optiku: senior není chudák. Je to nevyužitý kapitál
Vy máte zkušenosti. Vy víte, co funguje a co ne. Umíte předat, poradit, vychovat, opravit, řídit. Tak proč sedíte doma? Proč stát neudělal z důchodců největší nevyužitou armádu pracovní síly v Evropě? Proč místo žebrání o valorizaci neříkáme: „Pojďme to táhnout spolu“?
Zasloužený odpočinek? Ano. Ale ne do úplného bezvědomí
Odpočívejte. Ale taky pomozte. V part time. V nemocnicích. Ve školství. V poradenství. V tom, co umíte nejlíp. Nečekejte, až se systém zhroutí, až vám někdo řekne: „Sorry, peníze došly.“ Buďte pro jednou ne ti, kdo berou – ale ti, kdo znovu dávají.
Protože až tady nebude dost lékařů, prodavačů, učitelů ani řidičů, nezachrání vás vaše karta pojištěnce. Zachrání vás jiný důchodce. Pokud bude ochotný makat.
Zdroje:
