Článek
Každý z nás nejspíš slyšel povzdechy starších generací o tom, jak důchody nestačí, jak je život těžký a jak to za „jejich časů“ bylo jinak. Ale zastavme se na chvíli a položme si nepříjemnou otázku: Neodráží výše důchodu vlastně jen to, co si dotyčný za svůj život zasloužil? Pokud má někdo problém vyžít, nepracoval náhodou méně, než měl, nebo jak je možné, že někdo má důchod 15 000 Kč a někdo 25 000 Kč?
Čím víc vyděláte, tím víc máte
Důchodový systém je v Česku jasně daný – čím víc vyděláváte, tím víc přispíváte do důchodového systému, a tedy tím vyšší důchod dostanete. Jednoduché, srozumitelné a především spravedlivé. Pokud někdo celý život dřel, studoval, budoval kariéru nebo bral práci navíc, jeho důchod tomu odpovídá. Naopak, pokud si někdo vystačil s brigádami, částečnými úvazky, nebo dokonce vůbec nepracoval, protože „se mu nechtělo“, proč by měl dostávat stejné peníze jako člověk, který si během života odpíral volno, aby zaplatil hypotéku a zajistil rodinu?
Ano, samozřejmě existují lidé, kteří se ocitli ve složitých životních situacích. Samoživitelky, lidé se zdravotními problémy nebo ti, kteří pečovali o své blízké – ti si zaslouží pochopení a pomoc. Právě pro takové lidi by tu měly být sociální dávky. Ale co ti ostatní? Ti, kteří si jednoduše zvolili pohodlnější cestu, protože se jim nechtělo makat ve studiu, dřít na kariéře a dělat něco navíc? Ti prostě mají, co si zasloužili. Pokud si někdo odpracoval na výši důchodu 10 000 Kč, spískal si to sám a teď by si neměl stěžovat a stát s nataženo rukou, ale spíš se chytit za nos a hledat, kde si přivydělat.
Chcete se mít na stará kolena dobře?
Bojíte se malého důchodu? Řešení je jednoduché: celý život více vydělávejte, méně utrácejte a lépe spořte. Proč máme my, kteří to tak děláme ze svých daní podporovat ty, kteří raději seděli doma na gauči, nebo se zašívali v lehkých a málo výdělečných pracích, jen proto, že je to „bavilo“? Práce nemusí bavit, práce musí hlavně vydělávat. Není fér, že lidé, kteří roky pracovali 12 hodin denně a po večerech si přivydělávali, mají teď přispívat na důchody těm, kteří vyvinuli minimum námahy.
Často se ozývají argumenty, že „někdo neměl šanci“, „byla jiná doba“ nebo „nebyly příležitosti“. Ale doopravdy? Jak je možné, že jiní to zvládli a dělali, co mohli, i za cenu obětí? To jsou ti lidé, kteří si odkládali stranou peníze, investovali a připravovali se na stáří, teď si nestěžují, ale užívají si krásné časy. Takových mohlo být mnohem víc, stačilo jen snažit se a přiložit ruku k dílu.
