Článek
Ve firmě jsem pracovala šest let. Začínala jsem jako administrativní podpora, ale postupně mi přibyly objednávky, komunikace se zákazníky, fakturace, podklady pro účetní a část péče o firemní web.
Kdykoli někdo odešel nebo nestíhal, převzala jsem další úkol. Nikdo mi původní agendu neodebral. Vedení bylo spokojené, protože všechno fungovalo, a já jsem měla pocit, že dokazovat svou užitečnost se mi jednou vyplatí.
Nevyplatilo.
Na krátké schůzce mi ředitel oznámil, že firma musí šetřit. Moje pozice se ruší a jednotlivé činnosti si rozdělí ostatní oddělení. Ujistil mě, že rozhodnutí není osobní.
Jeden člověk to přece zvládal
Před odchodem jsem měla sepsat kompletní seznam své práce. Dokument nakonec zabral devět stran. U každého úkolu jsem uvedla postup, termíny, kontaktní osoby i přístupy do systémů.
Vedoucí se při pohledu na seznam divil, proč některé věci dělám právě já. Odpověď byla jednoduchá: protože je přede mnou nikdo jiný dělat nechtěl a někdo musel.
Přesto mi tvrdili, že agenda se mezi kolegy bez problémů rozpustí. Varovala jsem je, že zákaznická komunikace sama zabere většinu pracovní doby. Zbytek prý vyřeší automatizace a lepší organizace.
Odevzdala jsem notebook, rozloučila se a odešla s pocitem, že šest let mé práce zmizelo během dvaceti minut.
Po měsíci se objevily dva inzeráty
O čtyři týdny později mi bývalá kolegyně poslala odkazy na dvě nové pozice. Firma hledala specialistu zákaznické podpory a administrátora objednávek a webu.
Požadavky jsem nemusela číst dlouho. První inzerát obsahoval zhruba polovinu mé bývalé agendy, druhý zbytek. Dokonce v nich byly téměř stejné formulace, jaké jsem použila v předávacím dokumentu.
Součet nabízených mezd byl výrazně vyšší než můj původní plat. K tomu přibyly náklady na nábor, zaškolení a čas lidí, kteří po mém odchodu hasili problémy.
Firma tedy zrušila jednu „zbytečně drahou“ pozici, aby ji o měsíc později nahradila dvěma.
Nešetřili. Jen nevěděli, co dělám
Nejprve mě to rozčílilo. Pak mi došlo, že vedení mou práci nejspíš opravdu považovalo za jednoduchou. Všechno bylo hotové včas, zákazníci dostávali odpovědi a podklady se objevovaly tam, kde měly. Právě proto nebylo vidět, kolik práce za tím stojí.
To je zvláštní trest za spolehlivost. Když svou práci děláte dobře, může vedení získat dojem, že se vlastně nic složitého neděje.
Na žádnou z pozic jsem se nepřihlásila. Mezitím jsem našla zaměstnání, kde je moje agenda jasně pojmenovaná a odpovídá jí i plat.
Bývalá firma na mně neušetřila. Jen si za cenu dvou nových zaměstnanců koupila poznání, kolik práce jsem celou dobu dělala sama.
