Článek
Když mi volali, že jsou v problémech, neváhala jsem. Neptala jsem se, co z toho budu mít, jaké mi zaplatí úroky, nic. Nezvažovala jsem riziko. Jsou přece rodina. A rodině se pomáhá.
Dvě stě tisíc korun. Úspory, které jsem si nevyčarovala. Šetřila jsem je roky. Z výplaty. Z odměn. Z věcí, které jsem si sama odpustila. Dovolená nikde. Nová kuchyň odložena. Rezerva „na horší časy“.
A když ty horší časy, otevřela jsem peněženku.
„Vrátíme vám to, slibuju.“
Pamatuju si tu větu naprosto přesně. Seděli u stolu, snaše tekly slzy a syn přikyvoval. „Jakmile se zvedneme, začneme splácet. Každou korunu.“
Nechtěla jsem smlouvu. Nechtěla jsem notáře. Říkala jsem si, že mezi rodinou se papíry nepodepisují. Stačí slovo.
Dnes už vím, že slovo má hodnotu jen u lidí, kteří ho ctí.
Překlopeno na „dar“
Když jsem po čase opatrně otevřela téma splácení, přišel studený šok. Snaše se změnil výraz. Najednou nechápala, o čem mluvím.
„Já jsem to brala jako dar.“
Tohle není nedorozumění. To je přepis reality.
Nikdy jsem neřekla, že jim dávám dar. Nikdy. Byla to půjčka. Pomoc dočasná. Most přes krizi. Ne sponzoring dospělých lidí.
Ale absence papíru se najednou stala zbraní.
A já jsem ta špatná
Od chvíle, co jsem po nich chtěla splátky, jsem ta, která „řeší peníze“. Ta, co „si pamatuje každou korunu“. Ta, která „kvůli financím rozděluje rodinu“.
Ne. Rodinu nerozdělují otázky. Rodinu rozděluje lhostejnost k závazkům.
Když si někdo půjčí 200 000 Kč a pak to přejmenuje na dar, není to nedorozumění. Je to rozhodnutí.
A syn? Ten balancuje mezi dvěma ženami. Chápu, že je to těžké. Ale neutralita v takové chvíli znamená souhlas s tím, že moje peníze zmizely beze stopy.
Nejde jen o peníze
Ano, bolí mě ta částka. Nehraju si na to, že ne. Dvě stě tisíc nejsou drobné z peněženky. Je to jistota. Je to klid. Je to bezpečí.
Ale ještě víc bolí ten pocit, že jsem byla využitá.
Že moje dobrá vůle byla vyhodnocena jako slabost. Že absence smlouvy znamenala zelenou k tomu, aby se realita přepsala podle potřeby.
Už nikdy bez papíru
Možná si někdo myslí, že přeháním. Že je to jen o penězích. Jenže právě peníze odhalí charakter.
Pomoc ráda. Vždycky. Ale příště? Smlouva. Podpis. Datum splatnosti. Bez ohledu na to, kdo sedí naproti mně.
