Článek
Když mi to kamarádka vyprávěla, musela jsem se nadechnout, abych se nezačala smát a zároveň nevybuchla. On jí dal k Vánocům vysavač. Ne jako ironický vtip mezi dvěma lidmi, kteří se znají a umí si to říct. Ale jako „praktický dárek“. Zabalený, pod stromečkem, s tím jeho spokojeným výrazem, že letos to fakt trefil.
A pak se divil, že to dopadlo dramaticky. Že prý „přehání“. Že „je nevděčná“. Že „vždyť je to drahý“. Jasně. Jako kdyby ona mu k narozeninám zabalila kanálový čistič a divila se, že se neusmívá.
Vysavač není dárek. Je to úkol v krabici
Vysavač má jeden problém: není to něco pro ni. Je to něco pro domácnost. A domácnost, v takových vztazích, bývá kódové slovo pro „ženská práce“. Vysavač je připomínka: tady máš nástroj, ať doma pracuješ líp, rychleji a tišeji.
To je ten podprahový vzkaz, který se tváří nevinně. „Aby se ti to líp uklízelo.“ Překlad: uklízej. Tvoje role je uklízet. A já jsem tak velkorysý, že ti na to koupím stroj.
A pak ještě čeká, že bude dojatá.
„Praktický dárek“ je často jen alibi pro lenost
Ano, existují ženy, které vysavač chtějí. Existují páry, kde je to domluvené. Jenže tady šlo o něco jiného: o to, že on neměl chuť přemýšlet, co má ráda, co ji těší, co ji vystihuje. Tak vzal první krabici, která se dá obhájit. Protože vysavač je perfektní výmluva: je to užitečné, drahé, a ještě z toho udělá „péči“.
A když se urazí, má připravenou kartu: „Já se snažil, ona je hysterická.“
To je geniální. On si koupí klid a ještě ji shodí.
Proč ji to tak vytočilo? Protože to byla pointa jejich vztahu
Většina žen nevybuchne kvůli vysavači. Vyletí kvůli tomu, co ten vysavač symbolizuje. Že se doma dře, táhne veškerou domácí práci, řeší tisíc věcí, a na konci roku dostane nástroj, aby mohla dřít ještě efektivněji.
To není dárek. To je pracovní pomůcka. A pracovních pomůcek má doma už dost.
Nejvíc mě baví ta mužská fráze: „Já nevím, co chceš.“
Největší lež moderních vztahů je věta: „Já jsem chlap, já tomu nerozumím.“ Ne. Ty tomu rozumíš. Jen se ti nechce. Je rozdíl mezi tím nevědět a nezajímat se.
Kdo žije s ženou, ví, co poslouchá, co čte, z čeho má radost, po čem touží, co potřebuje. Kdo to neví, ten se o ni nejspíš vůbec nezajímá a jen ji využívá jako domácí servis.
