Článek
Bazén jsme si pořídili před pěti lety. Není nijak luxusní, ale dětem stačí a během letních veder v něm trávíme téměř každý volný den.
Sousedé mají dvě děti podobného věku jako ty naše, proto jsme je několikrát pozvali. Dospělí seděli u stolu, děti se koupaly a večer jsme společně grilovali. Když se později sousedka zeptala, zda mohou přijít znovu, neměli jsme nic proti.
Postupně přestali čekat na pozvání. Napsali zprávu, zda jsme doma, a přišli. Vždy ale platilo, že se domluvíme předem a alespoň jeden z nás bude na zahradě.
Nikdy nás nenapadlo, že tuto podmínku každý chápeme jinak.
Upozornění přišlo z kamery
Letos v červenci jsme odjeli na prodloužený víkend k rodičům. V sobotu odpoledne mi telefon oznámil pohyb na zahradě. Čekala jsem kočku nebo ptáka, na záznamu však byla sousedka s manželem, jejich děti a další rodina, kterou jsme téměř neznali.
Otevřeli si nezamčenou boční branku, přinesli ručníky, nafukovací lehátka i tašku s občerstvením. Během několika minut bylo v našem bazénu pět dětí.
Teprve potom mi sousedka poslala zprávu: „Jsme na chvíli u vás v bazénu, snad nevadí. Stejně nejste doma.“
Nevěděla jsem, co mě překvapilo víc. Zda jejich vstup na cizí zahradu, nebo přesvědčení, že naše nepřítomnost je důvodem, proč by nám to mělo vadit méně.
Přivedli si vlastní návštěvu
Zavolala jsem jí a požádala ji, aby všichni odešli. Sousedka byla upřímně zaskočená. Připomněla mi, že bazén využívají každé léto a nikdy jsme s tím neměli problém.
Jenže my jsme jim nepřenechali zahradu k volnému používání. Zvali jsme sousedy na návštěvu.
Tentokrát navíc přivedli lidi, kterým jsme žádné svolení nedali. Kdyby se některému dítěti něco stalo, zjistili bychom to možná jen díky upozornění z kamery. Ani bazén nebyl připravený k provozu. Před odjezdem jsme vypnuli filtraci a chemii jsme chtěli doplnit až po návratu.
Sousedka nakonec odešla, ale na rozloučenou poznamenala, že kvůli několika hodinám děláme zbytečné drama.
Laskavost není trvalé povolení
Po návratu jsme našli mokré ručníky přehozené přes plot, kelímky u lehátek a mastný povlak od opalovacích krémů. Nic nenahraditelného se nestalo. Právě proto sousedé dodnes nechápou, proč jsme situaci řešili tak důrazně.
Nešlo však o nepořádek ani o spotřebovanou vodu. Vadilo nám, že si z opakovaného pozvání udělali právo vstupovat na náš pozemek.
Na boční branku jsme dali zámek a sousedům vysvětlili, že se děti mohou přijít vykoupat pouze po předchozí domluvě a v době, kdy jsme doma. Několik týdnů se s námi téměř nebavili. Nakonec se soused omluvil a připustil, že měli nejprve zavolat.
Letos už k nám chodí méně často. Možná je to škoda, ale jednu věc jsme se naučili: když člověk stanoví hranice až ve chvíli, kdy je někdo překročí, druhá strana je často považuje za náhlou křivdu.
Půjčit sousedům bazén bylo přátelské gesto. Nikdy to však nebyla permanentní vstupenka na naši zahradu.
