Článek
Pracovala jsem v zákaznickém oddělení menší obchodní firmy. V kanceláři jsme byly dvě – já a Lenka. Pracovní doba končila v půl páté, ale Lenka začala odcházet už po druhé hodině.
Zpočátku šlo o lékaře, třídní schůzku nebo návštěvu úřadu. Chápala jsem to a práci za ni dokončila. Časem se z výjimky stalo pravidlo. Lenka si po obědě sbalila kabelku a oznámila, že zbytek vyřídí z domova.
Nevyřídila. Její telefon zvonil na prázdném stole a neodeslané objednávky zůstávaly v systému. Když zavolal rozčilený zákazník, nemohla jsem mu říct, že kolegyně už dvě hodiny nakupuje nebo sedí někde na zahrádce. Problém jsem vyřešila sama.
Byla jsem prý týmová hráčka
Vedoucí o jejích odchodech věděl. Lenka s ním pracovala od založení firmy a často spolu chodili na oběd. Když jsem se poprvé ozvala, usmál se a řekl, že bychom si v týmu měli vycházet vstříc.
Vycházela jsem tedy vstříc dál. Za několik měsíců jsem měla desítky přesčasových hodin, zatímco Lenka v interní docházce vykazovala plnou pracovní dobu. Nikdo se jí neptal, proč po třetí hodině nereaguje na e-maily.
Při hodnocení jsem přišla s konkrétním seznamem nedokončených zakázek a zpráv, které jsem za ni řešila. Nežádala jsem trest. Chtěla jsem jen jasné rozdělení odpovědnosti.
Vedoucí si papír ani nepřečetl.
Problém nebyla práce, ale moje nálada
O týden později si mě zavolal ředitel. Řekl mi, že si lidé stěžují na mou negativitu. Údajně příliš upozorňuji na chyby, zpochybňuji rozhodnutí vedení a kazím atmosféru v kanceláři.
Zeptala jsem se na konkrétní výhradu k mé práci. Žádnou neuvedl. Výsledky jsem měla dobré, zákazníci si na mě nestěžovali a termíny jsem plnila.
„Odbornost se dá naučit. Přístup ne,“ uzavřel rozhovor.
Výpověď jsem dostala kvůli organizační změně. Moje agenda měla být rozdělena mezi ostatní. Lenka zůstala.
Po mém odchodu neměl práci kdo dokončit
Dva týdny poté mi Lenka napsala. Nemohla najít přehled reklamací a chtěla vysvětlit systém objednávek, který jsem spravovala. Odpověděla jsem jí, že všechny postupy jsou uložené ve firemní složce.
Poprvé jsem její práci nedokončila.
Dnes už pracuji jinde a domů chodím bez pocitu, že jsem zase někoho zachraňovala. Z bývalé firmy odešla během dalších měsíců ještě jedna kolegyně. Také prý nebyla dost pozitivní.
Teprve tehdy mi došlo, co u nás to slovo znamenalo. Pozitivní člověk nebyl ten, kdo pracoval dobře. Byl to ten, kdo viděl problém, mlčel o něm a ještě se u toho usmíval.
