Článek
Je milý. Nikdy nekřičí. Nosí nákup. Chová se slušně k mojí matce. Je přesně ten typ muže, kterého vám všichni doporučují. „Vem si někoho hodného, žádného blbečka!“ Jenže já to udělala. A víš co? Dneska bych si radši vzala toho blbečka. Aspoň by se u nás doma něco dělo.
Hodný? Nebo naprosto bez šťávy?
Každé ráno stejná rutina. Kafe, úsměv, „jak jsi se vyspala?“a pusa na čelo. A mně přitom v hlavě běží jen jedno: Bože, jak jsem kdy mohla věřit, že tohle mě jednou bude vzrušovat? Jeho největší dobrodružství je výběr nové značky zubní pasty. Když je opravdu rozjetý, navrhne, že se spolu podíváme na dokument.
Celý život ti všichni říkají: „Nevybírej si grázly. Hodní kluci jsou ti praví.“ Jenže nikdo neřekne, že hodný kluk ti jednou poleze krkem, protože je předvídatelný jak počasí v srpnu. Neudělá žádné překvapení. Nevyvolá žádnou hádku. Neexistuje napětí. Neexistuje jiskra. Existuje jen rutina. Nuda. A zívání.
Žena nechce grázla. Ale nechce ani sabý čaj.
Nechci, aby na mě řval. Nechci, aby byl agresivní. Ale sakra, ať má něco. Náboj. Vášeň. Charisma. Ať umí bouchnout do stolu. Ať mě někdy přehádá, místo toho, aby se usmál a řekl: „Máš pravdu, miláčku.“
Vážně? Nemám pravdu! Chci, abys měl vlastní názor! Abys mi jednou řekl „ne“, místo toho věčnýho „jak chceš, lásko“.
Dívám se na něj a vím, že se snaží. Ale já se dusím. V jeho tichu, v jeho klidu, v jeho „všechno je v pohodě“. Není. Já nejsem v pohodě. Jsem žena, která si vzala klidného muže – a teď tajně sní o tom, že by jí někdo rozbil realitu na kousky.
Nechci klid. Chci vášeň. Chci chvíle, kdy nevíš, co přijde.
Největší past? Myslet si, že hodný rovná se správný.
Společnost nám to vtlouká do hlavy: hodný muž je výhra. A tak si ho vezmeš. A pak se jednoho dne probudíš a zjistíš, že jsi si místo manžela vzala pečovatelku.
On tě má rád. On by tě nikdy neopustil. Ale ty? Ty už dávno nejsi zamilovaná. Jen zvyklá.
A zvyknout si na nudu je jako pomalu umírat.
Vím, že nechci žít život, kde největší drama je rozbitý hrnek. Chci někoho, kdo mě rozhodí. Kdo mě rozesměje a vytočí zároveň. Kdo mě rozčílí a pak mě přitáhne k sobě tak, že zapomenu, proč jsem byla naštvaná.
A toho „hodného“? Tohle nikdy ani nenapadne.
Děkuji Emě za příběh.
