Článek
„Ode dneška definitivně končím s vařením!“ oznámila jsem nedávno manželovi.
„A co teda budeme jíst?“ vykulil na mě oči, jako bych právě oznámila, že vyhlásím hladovku. „Nevím, objednej si pizzu, dej si rohlík, nebo se nauč vařit,“ pokrčila jsem rameny a dál si lakovala nehty. Viděla jsem, že se jeho překvapení postupně mění ve vztek, jenže já už měla jasno: nejsem žádná otrokyně domácnosti! Končím s tím!
Celé roky jsem jako poslušná manželka vařila obědy, večeře, pekla buchty, chystala svačinky. A co jsem z toho měla? Akorát mastné hrnce, nekonečný nepořádek v kuchyni a věčné dotazy typu „Co bude k večeři?“ Jako bych byla nějaká závodní jídelna!
Tak jsem jednoho dne řekla DOST. Nebudu svůj drahocenný čas ztrácet u plotny, zatímco můj manžel si po práci hodí nohy na stůl a čeká na teplé jídlo. Máme rovnoprávnost, miláčku!
Muži chtějí moderní ženy, dokud to neomezí jejích pohodlí
Můj muž se považuje za moderního a osvíceného chlapa. Podporuje ženská práva, souhlasí s tím, že domácnost má být rovnocenná, a říká, že mu feministky nevadí. Ale víte, kdy ten jeho otevřený přístup skončil? Ve chvíli, kdy jsem mu řekla, že vařit nebudu.
„Ale vždyť tě to bavilo,“ pokusil se o poslední zoufalý argument. Jo, to možná před deseti lety, když jsem si myslela, že láska znamená stát u sporáku a dělat druhému pomyšlení. Dnes už vím, že opravdová láska vypadá jinak – třeba tak, že mě manžel jednou za čas vezme na večeři nebo sám vymyslí, co bude k jídlu.
Potřebuji napravit
„To chceš jíst celý život fast foody?“ lamentovala moje matka, když se o mém „rebelství“ pěkně za tepla dozvěděla. Rozhořčený manžel jí volal ještě než mi doschly nalakované nehty. Zřejmě čekal, že mi domluví a já na tu šílenost zapomenu. Jako by neexistovala jiná možnost než buď žena vaří, nebo všichni umřou hlady. Přitom je to tak jednoduché! Dnes existují zdravá bistra a rozvozy jídel. Každý dospělý chlap si umí uvařit těstoviny nebo si namazat chleba.
Bylo po mém
Když jsem přestala vařit, uvědomila jsem si, kolik času najednou mám. Čtu knihy, chodím do fitka, dělám si nehty, vidím se častěji s kamarádkami. Zatímco dřív jsem večery trávila u plotny, teď mám čas na sebe. A víte co? Překvapivě můj manžel neumřel. Nezkolaboval hlady. Dokonce si začal občas sám něco uvařit! Takže ano, vážení, bylo to možné celou dobu – jen já byla ta, co se obětovala.
Takže pokud i vy máte pocit, že jste chodící kuchařka, zkuste to. Prostě přestaňte vařit. A sledujte, jak se najednou budou dít zázraky. Možná si vaši muži konečně uvědomí, že plný žaludek není samozřejmost – ale výsada.
