Článek
„Ty chceš nechat děti manželovi a jet sama na víkend? A co tam budeš dělat?“ zeptala se mě máma s výrazem, jako kdybych právě oznámila, že se chci odstěhovat do sekty. Odpověděla jsem, že chci jen ticho. Klid. Vyspat se. V klidu si vypít kávu. A třeba dvě hodiny jen zírat do stromů. Prý jsem sobecká.
Sobecká proto, že mám děti. Sobecká, protože se o ně nechci starat 24/7. Sobecká, protože mám své potřeby, které se netýkají kuchyně, školky, teploty a plenek. Sobecká, protože jsem máma, ale taky pořád člověk.
„Za našich časů…“
Máma mi řekla, že tohle si „za jejich časů“ nikdo nedovolil. Že děti byly na prvním místě, že se neřešily žádné krize identity ani osobní hranice. Jenže právě proto tolik žen její generace skončilo vyhořelých, zlomených, bez energie a chuti do života. Neznaly samy sebe, jen svou funkci. Manželka. Matka. Uklízečka. Kuchařka.
Já takhle skončit nechci.
Když si chce muž odpočinout, je to normální. Když žena, je to rozmar?
Dnešní ženy nejsou líné. Jen už nehodlají padat na pusu a ještě se za to omlouvat. Chceme si odpočinout bez výčitek. Nechceme stále obhajovat, proč potřebujeme pauzu. A hlavně , nechceme poslouchat, že je to „rozmar“.
Když o víkendu muž hraje golf, je to normální. Když žena řekne, že jede sama na wellness, je to nezodpovědná matka. Proč? Kdy jsme se rozhodli, že mateřství je doživotní trest bez nároku na oddech?
Odpočatá máma je lepší máma
Nechci své děti opustit. Chci být máma, která se umí vrátit – klidná, odpočinutá, s úsměvem. Která se nezhroutí, když spadne sklenička nebo se dítě rozpláče. A přesně k tomu potřebuju prostor. Čas pro sebe. Ticho.
O víkendu jsem odjela. A svět se nezbořil. Děti byly s tátou, všechno zvládli. A já si dovolila znovu nadechnout. Pomalý ranní čaj. Kniha. Ticho. Slunce na tváři. Ani jednou jsem nelitovala.
Jsem máma, ale nejsem otrok
Protože být máma neznamená být nástroj. Znamená to být člověk. A o toho se musíte nejdřív postarat vy sami. Jinak se jednoho dne probudíte a zjistíte, že nevíte, kdo jste, jen že jste unavená. A to už není mateřství. To je otroctví.
Takže mami… ne, nejsem sobecká. Jen jsem už dost stará na to, abych se rozhodla, jak chci žít. A věř mi , díky tomu jsem pro svoje děti mnohem lepší, než kdybych byla uštvaná stíhačka bez kapky energie. A to je ten největší dar, jaký jim můžu dát.
