Článek
Lenka s Romanem vychovávali dvě společné děti. Dvacetiletá Jana studovala vysokou školu a o víkendech pracovala v kavárně. O dva roky starší Matěj už měl zaměstnání, ale kvůli drahému podnájmu si pořídil starší auto a do práce dojížděl.
Když Jana požádala rodiče o příspěvek na kolej, Roman odmítl. Dcera si podle něj mohla chodit na další směny. Matějovi nepůjčil ani na opravu auta.
„Pokud jim budeme všechno platit, nikdy se nenaučí hospodařit,“ opakoval.
Lenka s ním ne vždy souhlasila, ale jeho postoj respektovala. Předpokládala, že stejná pravidla platí pro všechny tři děti.
Trvalý příkaz našla náhodou
Roman měl z prvního manželství ještě osmadvacetiletého syna Adama, který žil v Praze. S rodinou se vídal několikrát do roka a tvrdil, že pracuje v obchodní firmě.
Když Lenka jednou hledala v internetovém bankovnictví platbu za pojištění, všimla si pravidelného převodu deset tisíc korun. Odcházel každý měsíc na Adamův účet a v poznámce bylo uvedeno pouze „bydlení“.
Roman nejprve tvrdil, že jde o krátkodobou pomoc. Z výpisů však vyplynulo, že synovi platí část nájmu téměř tři roky. Celkem mu poslal přes tři sta tisíc korun.
Peníze sice odcházely z Romanova osobního účtu, velkou část společných výdajů ale mezitím hradila Lenka.
Splácel vlastní pocit viny
Roman se nakonec přiznal, že po rozvodu se synem několik let téměř nebyl. Adam vyrůstal převážně s matkou a otci později vyčítal, že založil novou rodinu a na něj zapomněl.
Když se přestěhoval do Prahy, požádal ho o pomoc s nájmem. Roman souhlasil, protože měl pocit, že mu dluží podporu, kterou mu v dětství nedal.
„Jana s Matějem mě měli každý den. Adam neměl skoro nic,“ vysvětloval.
Lenka jeho pocitu viny rozuměla. Nedokázala ale přijmout, že společné děti vychovával k samostatnosti, zatímco před nimi tajil, že jejich bratrovi pravidelně platí bydlení.
Nešlo jen o deset tisíc
Největší hádka nakonec nebyla o penězích. Lenku zasáhlo především to, že manžel několik let prosazoval pravidla, která sám nedodržoval.
Roman pomoc Adamovi nezastavil. Dohodli se však, že příspěvek během půl roku postupně sníží a synovi otevřeně vysvětlí, že nejde o trvalý nárok. Janě zároveň začali přispívat na kolej a Matějovi poskytli bezúročnou půjčku na opravu auta.
Roman chtěl staršímu synovi nahradit roky, kdy u něj nebyl. Místo toho však nevědomky vytvářel další křivdu u dětí, které měl doma.
Pomáhat jednomu dítěti více nemusí být vždy nespravedlivé. Každé může v určité chvíli potřebovat něco jiného. Pokud ale rodič mluví o samostatnosti jen tehdy, když se mu pomoc nehodí, nejde už o výchovný princip. Jde o dvojí metr.
