Článek
Celý rok jsem táhla tři projekty zároveň. Zastupovala kolegyni na mateřské, do toho řešila zákazníky, co neumí číst maily, a šéfa, co mění názor rychleji než ponožky.
V práci jsem byla první, kdo přišel, a poslední, kdo odcházel.
Až když jsem se jednoho dne rozbrečela u tiskárny kvůli zaseklému toneru, pochopila jsem, že jsem v háji.
Tak jsem si konečně nahlásila dovolenou. Sedm dní. Sardinie. Sama. Bez počítače. Bez šéfa. Bez chaosu.
Týden? To si děláš srandu?
Sotva jsem přistála, první zpráva:
„Ahoj, jen rychlý dotaz…“
Druhý den:
„Hele, potřebujeme prezentaci, co jsi dělala minulý týden.“
Třetí den:
„Zákazník tě shání, máš u sebe firemní mobil?“
Ne, nemám. Jsem na DOVOLENÉ.
A protože mě to pořád tahalo zpátky – mentálně i fyzicky – prostě jsem ten mobil vypla.
Tři dny ticha. Tři dny, kdy jsem si dovolila dýchat.
Po návratu? BUM
Sedím v kanclu, ještě jsem si ani nevybalila tašku, a šéf si mě zve „na chvilku“.
A ta chvilka?
„Rozhodli jsme se s tebou ukončit spolupráci. Tvé chování na dovolené bylo neakceptovatelné. Klienty to poškodilo.“
Poškodilo?
Ne, já je nepoškodila. Já jen nebyla nonstop k dispozici.
A to se, dámy a pánové, dnes trestá.
Dovolená je povolená jen tehdy, když jste stejně na příjmu. Jinak je to výpadek.
A výpadky se trestají.
Jsem vlastně ráda
Ne, neříkám to z hořkosti. Říkám to z prozření.
Protože firma, která si myslí, že její zaměstnanci mají být kdykoliv k dispozici, NENÍ firma.
Je to kult.
A kult nemá nárok na loajalitu.
Jen na dezertéry.
Nejsem majetek
Nepatřím šéfovi. Nepatřím klientovi. Nepatřím systému, který mě měří podle toho, kolik mailů jsem otevřela i v plavkách.
Já jsem člověk. A člověk bez odpočinku je troska.
Takže jestli výpověď za tři dny ticha je daň za to, že jsem se konečně nadechla,
tak díky. A běžte do háje.
Zeptejte se sami sebe: co to říká o světě, kde je dovolená luxus a ticho zločin?
Protože já už v tom světě žít nechci.
A pokud i vy vypínáte mobil se strachem – nejste problém vy.
Problém je systém, který neumí vypnout vůbec.
P.S.: Sardinie byla nádherná.
A největší luxus? Že mi tam nikdo neříkal, co si mám myslet.
A že jsem se tam rozhodla, že už se nikdy nenechám vlastnit výplatou.
