Článek
Každý druhý status mladé matky: „Je to těžké, jsme na dně, mateřská je výsměch, všechno je drahé, stát se o nás nestará.“
A pak scrolluju dál… a co vidím? Kočárek za třicet tisíc. Multifunkční, ultralehký, v limitované béžové barvě, která „ladí s interiérem“.
Ne, to není vtip. To je realita dnešního rodičovství.
A mě by zajímalo, jak si někdo může stěžovat, že nemá na základní věci, když ochotně vyhodí desetitisíce za čtyřkolku pro batole, které stejně většinu času prořve v šátku?
Nemám na rohlíky, ale design za každou cenu
Ano, mateřská není zlatý důl. Ale pokud na jedné straně řvete, že vám nezbývá na jídlo, a na druhé straně rozbalujete dětskou výbavičku jak z katalogu pro influencerky, tak vám prostě nebudu tleskat.
Nejste na dně, jen máte úplně zpřeházené priority.
A ty děti to jednou uvidí.
Vidí mámu, co si odepře vitamíny, ale koupí si nejnovější iphone.
Vidí tátu, který se bojí říct, že to neutáhne, protože jinak by ho sežrala zaživa a tak si raději bere půjčky.
Luxus jako normál. A pak pláč na sociálce
Tahle generace matek má všechno. A pořád nic není dost.
Dítě musí mít hnízdečko. Převlíkací set na každý den. Bio bodyčka, ručně háčkované čepičky, plenky z eko bavlny. A kočár?
Kočár je status.
To není vozítko – to je znak toho, že i když si stěžuju, chci hlavně vypadat dobře.
A tak místo obyčejného a funkčního zvolíme třicetitisícový tank, který nezvládne ani sníh, ale skvěle vypadá na fotce.
A kdo to všechno platí?
Překvapení: často nikdo.
Půjčky. Dary. Tchýně. Partner, který dře jak mezek. Nebo prostě kontokorent.
Protože představa, že „to dítě si zaslouží to nejlepší“, je tak hluboko zarytá, že se kvůli ní klidně zadluží.
A pak brečí, že „to nejde zvládnout“.
Jasně že ne. Ne, když si pořídili výbavu za víc než auto.
Na co nemám, to si nekupuju
Je to kruté? Možná. Ale realita je taková, že většina lidí si žije nad poměry.
A když pak přijde čas splátek, zvednutých záloh, rozbitýho spotřebiče, jsou zoufalí.
Ale když jste měli třicet tisíc na kočárek, měli jste určitě i deset na rezervu.
Jestli ne, tak musíte počítat s následky.
Být matka není výmluva. Je to zodpovědnost
Dítě není panenka do vitríny.
Je to živý člověk, který víc než značku kočárku potřebuje mámu v klidu. Mámu, která má na nájem, jídlo, lékaře.
Ne mámu, co řve na stát, ale vozí dítě v designovém zázraku, aby se mohla projet MHD jako celebrita.
Ne mámu, co žije ve stylu: „Na jídlo nemám, ale kafe do ruky si dám.“
