Hlavní obsah

Na názory uklízeček není ve firmě nikdo zvědavý a přesto toho vědí nejvíc

Foto: Open AI / DALL-E

Ilustrační obrázky

Jsou první, kdo ráno přijde, a poslední, kdo večer zhasíná. Projdou celou firmu, znají naše zvyky, bordel i nálady. Právě uklízečky ví, kdo je skutečný lídr a kdo jen křičí. Vědí, kdo doopravdy maká a kdo jen tupě opakuje prázdné fráze.

Článek

Ve firmě všichni hrají svoje role. Accounti, kteří si honí ego na excelových tabulkách. Manažeři, co v životě nevyměnili žárovku, ale přesně ví, co máš dělat. A pak je tu ona – uklízečka. S mopem, se špinavým kýblem a s neviditelností, jakou by jí záviděl i Houdini.
Nikdo se jí neptá na názor. Nikdo se s ní nebaví u kávy. A rozhodně ji nikdo nepřizve na poradu o firemních hodnotách. Ale když přijdeš do kuchyňky a vedle konvice leží oslizlý citron, ona ví, kdo ho tam nechal. Stejně jako ví, kdo lže, kdo se fláká a kdo v zasedačce brečel po výpovědi.

Nepohodlné svědectví

Uklízečka má přístup všude. Vidí, slyší, ví. Ale její hlas nikoho nezajímá. Když si dovolí říct, že v kuchyňce je bordel jak v tanku, odpovědí je ticho. Nebo úšklebek. Když naznačí, že někteří zaměstnanci používají záchod jako skladiště frustrace, označí ji za konfliktní.
A co když řekne, že firemní klima je naprd, protože v sobě lidi dusí napětí? Odpovědí je: „To není vaše starost.“

Vědí víc než HR. Jen se jich nikdo neptá.

Personalistka řeší well-being. Vymýšlí dotazníky a anonymní boxíky důvěry. Ale přitom sedí dva metry od ženy, která slyší rozhovory u kávovaru, vidí pohledy, sbírá vajgly, utírá propocené stoly a zahlazuje stopy po emočních výbuších. Kdyby se jí někdo zeptal, jaká je atmosféra na oddělení, měla by odpověď dřív, než by HR napsala první otázku.

Jsou neviditelné

Když uklízečka onemocní, firma se okamžitě ponoří do chaosu. Plné koše, smrad ze záchodů, mastný stůl v zasedačce – najednou všichni křičí, že „někdo by s tím měl něco dělat“. Jenže „někdo“ nemá jméno. Nemá tvář. Nemá hlas. Má jen kartáč a záda v háji. A zatímco ostatní dostávají poděkování za „náročný kvartál“, ona dostane maximálně nové gumové rukavice.

Skutečný obraz firmy nevisí v zasedačce

Zatímco vedení sní o firemní kultuře, uklízečka vidí realitu. A ta smrdí. Smrdí potem, pasivitou, arogancí a přehlížením. Smrdí tím, že se v moderní firmě mluví o inkluzi, ale lidi v montérkách jsou stále špína na okraji. A přitom jsou často ti nejčistší, co tam zůstali.

Zeptejte se uklízečky, jaká je vaše firma. Možná to nebude hezké. Ale bude to pravdivé.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz