Článek
Po patnácti letech v marketingu jsem hledala novou práci. Nechtěla jsem ředitelskou pozici ani vedení velkého týmu. Toužila jsem po stabilním zaměstnání, kde budu moct dělat to, co umím.
Když jsem narazila na inzerát středně velké společnosti, připadal mi ideální.
Hledali marketingovou specialistku se zkušenostmi s kampaněmi, sociálními sítěmi a komunikací se zákazníky.
Přesně moje práce.
Na pohovoru byli nadšení. Až do otázky na plat
První část pohovoru probíhala výborně. Personalistka se zajímala o moje projekty a marketingový ředitel ocenil výsledky, kterých jsem dosáhla.
Pak přišla otázka na očekávanou mzdu.
Řekla jsem si o 55 tisíc korun hrubého.
V místnosti nastalo krátké ticho.
Personalistka poznamenala, že moje zkušenosti jsou skutečně působivé, ale možná bych se na dané pozici nudila.
O tři dny později přišel zamítavý e-mail.
Byla jsem prý příliš zkušená a firma hledá někoho, kdo se bude společně s týmem rozvíjet.
O měsíc později mi volala stejná personalistka
Nejdřív jsem si myslela, že jde o jinou pracovní nabídku.
Jenže personalistka začala vysvětlovat, že obsadili původní pozici mladším kandidátem, který měl kratší praxi.
Spolupráce ale nefungovala podle představ.
Firma připravovala spuštění nového produktu a ukázalo se, že zaměstnanec nedokáže samostatně řídit kampaň ani koordinovat externí dodavatele.
„Vzpomněli jsme si na vás. Myslíte, že byste měla ještě zájem?“ zeptala se.
Přiznávám, že mě to potěšilo. Jenže následovala další otázka.
Nabídka byla horší než před měsícem
Personalistka mi oznámila, že tentokrát mohou nabídnout 38 tisíc korun hrubého.
Prý jde o příležitost ukázat, co umím, a časem se můžeme bavit o navýšení.
Zeptala jsem se, jestli se změnila pracovní náplň.
Nezměnila.
Naopak přibylo několik úkolů, které původně měla zajišťovat agentura.
„Takže před měsícem jsem byla příliš zkušená, ale dnes chcete, abych dělala ještě více práce za méně peněz?“ zeptala jsem se.
Personalistka chvíli mlčela.
Nakonec jsem nabídku odmítla
Vysvětlila jsem jí, že moje zkušenosti nejsou problém, který musí firma tolerovat. Jsou důvodem, proč dokážu podobné situace řešit.
Pokud potřebují zkušeného člověka, musí s tím počítat také v rozpočtu.
Personalistka slíbila, že nabídku ještě probere s vedením. Už se neozvala.
O dva týdny později jsem nastoupila do jiné společnosti, kde moje praxe nikoho neděsila.
Dříve bych podobnou nabídku možná přijala ze strachu, že jinou práci nenajdu. Dnes už ale vím, že být příliš zkušená často znamená jediné: firma chce výsledky seniorního zaměstnance, ale platit chce začátečníka.
