Bella, nejzbytečnější literární postava všech dob

Všimla jsem si, že vám moje literární názory nedávají spát, tak vám dneska představím tu nejzbytečnější literární postavu, jaká se kdy na knižních stránkách vyskytla. Ačkoliv tím mnohé zaskočím, není to Babička od Boženy Němcové a ani Petřík Bajzů. Tomu pocuchám ofinku jindy. Ta osoba, kterou vám představím, vás na každé stránce přinutí protočit oči a toužebně doufat, že už ji někdo konečně zneškodní.

„Jenom Bella“ je hlavní hrdinka ze známé upíří ságy Twilight. A za mě je to největší budižkničemu, jaké se kdy vyskytlo jak v reálném, tak i smyšleném světě. A to do hodnocení počítám i svoji maličkost, která, když se naposledy vyskytla poblíž malování pokoje, tak malovala asi 10 minut, než překopla plnou plechovku barvy na novou a dost drahou podlahu. Prostě talent, ale i ten ve srovnání s Bellou bledne.

Když pomineme, že Bella má zjevně problémy s pudem sebezáchovy, když se zamiluje do upíra, ačkoliv, kdo by jí to v případě božského Edwarda vyčítal, tak ona dokáže udělat boj o život téměř i z obyčejné cesty na nákup. Začněme tím, že se zapomíná nadechnout a pokračujme tím, že prakticky není schopna se pohybovat po rovině, aniž by zakopla, podvrtla si kotník nebo spadla a poranila se do krve. Ideální typ pro život s upíry, kteří při pachu krve ztrácí kontrolu a mění se ve vraždící monstra. Dárek milá Bella neotevře bez toho, aniž by se pořezala o mašli a řezné rány, které si působí o papír byste ani nespočítali. K tomu si přičtěte ještě omdlévání při pohledu na krev, silnou přecitlivělost, sebedestruktivní sklony, neustálé návštěvy pohotovosti s tržnými ránami a budete ji mít po krk. Je zkrátka evidentní, že tato mladá dáma, potřebuje statného opatrovníka, který by jí ochránil před ní samou a životem jako takovým. A vzhledem k tomu jak neskutečná ňouma ta holka je, tak i ten „opatrovatel“ musí být něco extra. V tomto případě by to obyčejný člověk nemohl zvládnout a tak si autorka povolala na pomoc super silného, střelhbitě rychlého, téměř nezranitelného, nestárnoucího a údajně i neskutečně sexy upíra Edwarda Cullena. A máme tu romanci jako vyšitou!

Zpětně vzato, nikdy nepochopím, jak je možné, že jsem si nevšimla, jak obrovsky jsou si ságy Stmívání a Padesát odstínů šedi od E. L. James podobné. Možná to bude velkým časovým rozestupem, se kterým jsem obě série četla nebo jsem prostě jen tupá. Ve skutečnosti totiž Padesát odstínů šedi původně vzniklo jako fanfikce na Stmívání. James stvořila další mimořádně života neschopnou hrdinku Anu, která potřebuje dalšího „opatrovníka“, který si ji vezme na povel. V případě Odstínů to ovšem není super upír, ale super bohatý týpek Grey, který má také ve skříni kostlivce, se kterým se hlavní hrdinka musí srovnat, aby měli své „a žili šťastně až do smrti“. Kulisy jiné, ale zápletka totožná.

Mám načteno celkem dost, ale nevzpomínám si, že bych někdy narazila na větší budižkničemu, jako jsou Bella a Ana. Takhle tupé a bezbranné nevykreslovali ženy ani ve „staré dobré Anglii“. Ať už si vezmeme třeba Kateřinu z Věrné Hůrky nebo Elizabeth Bennetovou z Pýchy a předsudku. Obě dvě jsou oproti Belle a Aně učiněné dračice. A i další literární hrdinky, na které jsem narazila z jakéhokoliv historického období, jsou minimálně schopny alespoň samostatné existence narozdíl od těch dvou, které potřebují týpka, co jim pomůže zvládat život a samotnou jejich existenci.

Která literární postava nejvíc leží v žaludku vám?

P.S. Předpokládám, že většina z vás Twilight nečetla, protože když vycházel byli jste už věkově mimo. S klidným svědomím vám ho ke čtení doporučit nemůžu. Pokud vám ale zvědavost nedá spát, stačí, když se obětujete na první knížku ze série a budete mít jasno. Ale pozor, je to fakt jen pro silné žaludky nebo předpubertální slečny bez představy o životě.