Článek
Důchody jsou nízké, důchodci si stěžují a politici se předhánějí v tom, kdo jim přihodí pár stovek navíc. Ale kdo to všechno platí? My, pracující lidé, kteří kromě toho, že vyděláváme na jejich důchody, musíme ještě šetřit na svoje vlastní stáří, protože stát nám už nic moc nedá. Naši prarodiče a rodiče se na důchod nezajistili, nešetřili, a teď čekají, že jim to zaplatíme. A ještě si u toho stěžují, že je to málo!
O spoření nechtěli ani slyšet. A teď si stěžují?
Dnes nám všichni radí: „Musíte si na důchod šetřit, jinak nebudete mít z čeho žít!“ Ano, dobře. Chápeme to. Ale proč nám to říkají, a přitom dnešní důchodci tohle nikdy dělat nemuseli?
Už za socialismu existovaly spořitelny, lidé si mohli ukládat peníze, investovat, odkládat si něco na horší časy. A co udělali naši rodiče a prarodiče? Místo toho, aby mysleli na budoucnost, tak si peníze raději užili hned. Koupili si auto, chatu, jeli na dovolenou. Žádné velké spoření neřešili, protože věděli, že stát jim jednou dá důchod a postarají se o ně mladší generace.
A teď si ti samí lidé stěžují, že mají málo? Jak to, že je nenapadlo si odkládat, když viděli, že všechno stojí a padá na státu?
Za 30 let práce doživotní renta. To se to žilo!
Někteří dnešní důchodci odcházeli do penze už v 55, někteří dokonce dřív. To znamená, že třeba pracovali jen 30 let, ale důchod berou klidně dalších 30 nebo i 40 let. To je úplně jiná situace než ta, ve které se nacházíme my.
My budeme pracovat nejmíň 50 let a pak… co? Dostaneme pár tisícovek, ze kterých se sotva uživíme? Kdepak, stát nás už dávno připravil na to, že si na důchod musíme našetřit sami.
Ale abychom si mohli spořit, musíme zároveň platit důchody našim rodičům a prarodičům. Takže nám vlastně nezbývá skoro nic. A ještě k tomu máme poslouchat jejich věčné stížnosti?
Dnes máme víc možností? Jasně, ale za jakou cenu?
Často slýcháme: „Vy, mladí, máte dneska tolik možností, co jsme my nikdy neměli!“ Ano, máme internet, lepší technologie, cestování… ale máme taky obrovské náklady, drahé bydlení, nestabilní pracovní trh a minimální jistotu na stáří.
Dnešní důchodci si mohli po škole najít jedno zaměstnání a v něm vydrželi až do důchodu. My? Skáčeme z jedné práce do druhé, často na smlouvách, které nám žádnou jistotu nedávají. Hypotéky jsou tak drahé, že si vlastní bydlení může dovolit jen málokdo.
Takže když někdo tvrdí, že se máme líp, protože máme víc možností, měl by se podívat i na to, jak těžké je dnes uživit rodinu a ještě myslet na budoucnost.
Trocha pokory by neškodila
Nikdo neříká, že si mají důchodci utrhnout od úst. Ale mohli by projevit aspoň trochu vděku. Místo toho slyšíme jen stížnosti, jak se mají špatně, jak si zaslouží víc a jak je všechno drahé.
Jenže, drahé je to i pro nás! My jsme ti, kdo musí všechno zaplatit. A ještě si máme vyslechnout, jak jsme nevychovaní, líní a neumíme šetřit?
