Článek
Pamatuju si časy, kdy dítěti stačilo postavit stan za barákem, ugrilovat buřta a vypít limonádu. Dnes? Dnes vám vaše vlastní děti s kyselým ksichtem oznámí, že kemp u moře je trapárna a že jako rodina evidentně zaostáváte. Že jet do Chorvatska je totální low-cost ostuda, zatímco „normální lidi“ lítají na Kanáry. A ne, není to vtip. Je to realita dnešních patnáctiletých princů a princezen, vychovaných Instagramem a TikTokem.
Víte, co mi řekla moje dcera? „Mami, to jako fakt čekáš, že si budu fotit selfies u nějakýho stanovýho městečka v kempu? To je jak z pravěku. Víš, jak bych byla za trapku?“ A její bratr? Ten rovnou dodal: „To radši zůstanu doma. Stejně tam není ani klimatizace.“
A teď mi řekněte – co jsme to vychovali?
Chorvatsko jako sprosté slovo
Ještě donedávna to byla dovolená snů. Moře, slunce, levná zmrzlina a grilované kalamáry na pláži. Teď? Chorvatsko je náhle považováno za sociální dno. Prý tam jezdí jen „socky bez ambicí“, „krabicový Čecháčci“ a „lidi, co nemají na víc“. A co chtějí naši puberťáci místo toho? All-inclusive resort, infinity pool, letenky do teplých krajů, aby si mohli udělat pár stories a dodat #vibes.
Ne, není to rozmazlenost. To je čistá arogance generace, která si myslí, že všechno se dá koupit. A když jim to nedáte, jste špatní rodiče. Zaostalí. Neambiciózní. Nedůstojní jejich standardů.
Kdo tohle zaplatí? A proč vlastně?
Když jsem se jich zeptala, kdo zaplatí letenky, hotel a jídlo na Kanárech, odpověď mě málem porazila. „Tak přece máme prázdniny jen jednou do roka, ne? Tak se trochu hecni, mami.“ Hecni. Jako bych byla jejich osobní bankomat s emocionálním zázemím a nonstop podporou, bez práva na vlastní názor.
Já nejsem žádná socka. Ale mám rozum. A hlavně, mám páteř. Nemíním svým vlastním dětem dokazovat svou hodnotu tím, že jim koupím exotiku, kterou si neumí sami vydřít. A pokud si myslí, že Chorvatsko je pod jejich úroveň, ať zůstanou doma. Klidně si užiju dovolenou bez jejich kyselých pohledů a stížností, že na pokoji není Netflix.
Až jednou vyrostou…
Přemýšlím, kdy jim dojde, že dovolená není o destinaci, ale o čase s lidmi, které máte rádi. A že hodnotu věcem nedává výhled z bazénu na Kanárech, ale vzpomínky, které si nesete v sobě. Až jednou budou vydělávat vlastní peníze, možná si koupí letenku. Ale pak taky pochopí, že lásku si za peníze nekoupí. A že ve stínu palem můžete být stejně osamělí jako v paneláku.
A já? Já pojedu do Chorvatska. Možná s manželem, možná s kamarádkou, možná sama. Ale s čistým svědomím a bez přetvářky. A budu se tam smát, protože mě netíží to, co si o mně myslí puberťáci s komplexem celebrity.
