Článek
Pamatuju si ten telefonát. „Prosím tě, nemohli bychom si půjčit pět tisíc do výplaty?“ Bylo to trapné, ale ne nezvyklé. Znám tyhle příběhy – mladý pár, přemoudřelý, ale věčně v mínusu. Všechno bylo podle nich problém: inflace, špatné pracovní podmínky, kapitalismus, systém. Práce za třicet byla podle nich vykořisťování, hypotéka past a zaměstnání „mrtvý bod osobního rozvoje“.
A pak se něco stalo.
Začali natáčet videa. Krátká, nicneříkající, plná frází jako „money mindset“, „energie hojnosti“ a „boření limitujících přesvědčení“. Ze dne na den byli experti. Nikdy nikde nepracovali, ale najednou školili druhé, jak si říct o vyšší plat, jak žít v přítomnosti a jak manifestovat hojnost. A že jim to zafungovalo.
Hráli hru, kterou většina z nás ani neviděla
Než jsme se stihli rozkoukat, měli stovky sledujících, pak tisíce. Začali prodávat online kurzy, sdíleli fotky z coworkingových kaváren a dostávali spolupráce. Lidi jako já – s diplomem, hypotékou a dvaceti lety zkušeností, jim tleskali v komentářích a platili za jejich „mentoring“. A já jsem zírala.
Byli to ti stejní lidé, kteří ještě před rokem neuměli zaplatit nájem včas. Teď si pronajímají ateliéry na focení, objednávají si jídlo přes aplikace a točí reelsy o tom, jak je práce pro slabé.
Poctivá práce? Slovo, které mažou ze slovníku
Tohle není závist. Tohle je vztek. Vztek na to, že se pravidla hry změnila a nikdo nám to neřekl. Zatímco my dřeme, abychom si udrželi průměrný život, někdo se válí u bazénu a točí „inspirativní obsah“. A cashuje.
Ne že bych to nezkusila. Ale zřejmě nemám ten správný „vibe“.
Víte, co je na tom nejabsurdnější? Že jim to nevyčítám. Obdivuju je. Mají koule ignorovat všechny představy o poctivosti, odpovědnosti a systému. A tím systém převálcovat. Vydělávají, i když neumí pořádně česky, nemají žádnou odbornost a jejich hlavní kvalifikací je schopnost se neustále natáčet a vypadat, že všechno mají „aligned“.
Místo práce prodávají iluze
Jsme svědky revoluce. Práce už není měřítkem hodnoty. Nejde o výkonnost, zkušenosti, ani přínos společnosti. Dnes vyhrává ten, kdo umí udělat hype. Kdo umí vytvořit brand z ničeho a prodat blábol jako klíč k bohatství.
Zatímco sestry v nemocnicích mají přesčasy a učitelé si nosí práci domů, tihle „tvůrci“ si žijí svůj sen. A ne proto, že pracovali tvrději. Ale proto, že pochopili, že na tvrdou práci se dnes už nehraje.
Tak kdo je tu vlastně hloupý?
Možná my, co jsme uvěřili, že odměna přijde za snahu. Že nejdřív musíš něco dokázat, aby sis mohl dovolit mluvit k ostatním. Dnes se na tohle plive. A zatímco my se ptáme „jak je to možné?“, oni už přistávají na letišti v Thajsku, s mobilem v ruce a další „kurz hojnosti“ mají nahraný na platformě.
