Hlavní obsah

Ponížila jsem arogantní prodavačku. Konečně ví, kde je její místo

Foto: Open AI / DALL-E

Ilustrační obrázek

Chtěla ze mě udělat hloupou, tlustou chudinku. Jenže narazila. Já nesmekám před prodavačkami, které si pletou svou práci s pozicí božstev. Tentokrát jsem tam udělala pořádek já. Myslela si, že mě poníží. Jenže já si nenechám kálet na hlavu.

Článek

Víte, co nesnáším? Když mě někdo hodnotí podle kabelky, výšky podpatků nebo toho, jestli se zrovna tvářím dostatečně pokorně. Vstoupím do obchodu, chci si jen v klidu prohlédnout šaty. Místo toho mě sjede pohledem prodavačka, jako bych si přišla ukrást cenovku.

A pak to začne. Ten tón. Ten pohled. Ta věta, kterou slyší každá žena, co se zrovna netváří jako bezmocná ovce:
„S něčím potřebujete pomoct?“
Ve skutečnosti to znamená: „Nesahejte na nic, stejně na to nemáte.“

Královna prodejny

Stála tam s vyčesaným drdolem, umělými nehty a pohledem, který by porazil i stádo krav. Zřejmě si myslela, že ten butik je její království. A my všechny jsme tam jen stafáž.
Dovolila jsem si otevřít kabinku. Dovolila jsem si vzít do ruky šaty za čtyři tisíce.
A tehdy to řekla.
„Možná byste si mohla zkusit něco v konfekci, tohle je trochu… odvážnější střih.“

Pardon, cože?

Odvážnější střih?
Ne, milá zlatá. To byl pasivně-agresivní způsob, jak mi říct, že jsem moc stará, moc tlustá nebo málo trendy.
A to byla chyba. Protože já nejsem z těch, co sklopí oči a odejdou. Já jsem z těch, co spustí tak hlasitou pravdu, že se na ni nezapomíná.

„Vy tu nejste od toho, abyste hodnotila, co si můžu obléct.“

Řekla jsem to nahlas. Bez úsměvu. Bez slitování.
A pokračovala jsem:
„Vy tu nejste módní guru. Jste prodavačka. Jste tu od toho, abyste prodávala, ne udílela nevyžádané rady. Rozumíme si?“

Zarazila se. Zamrkala. A než stihla cokoli říct, už jsem pokračovala:
„Možná jste si spletla zaměstnání s Instagramem. Tam můžete rozdávat soudy. Tady od vás čekám servis.“

Ztichl celý obchod

Najednou bylo ticho. Lidi se přestali přehrabovat v regálech. Cítila jsem, jak visí ve vzduchu napětí – a jak se v tom tichu konečně ozvala hranice. Hranice mezi zákaznicí a panovačnou královnou prodavaček, mezí tím kdo nakupuje a tím, kdo potřebuje jeho peníze. Prodavačka jen lapala po dechu a nezmohla se na slovo.
Ten moment stál za všechny ponižující pohledy, které jsem kdy zažila.

Odešla jsem hrdá. A bez šatů

Nekoupila jsem si nic. A víte co? Nelituju toho. Protože jsem si odnesla mnohem víc.
Ten pocit, že jsem se nenechala zdeptat. Že jsem se postavila. Že jsem se vrátila zpátky sama k sobě.

A pokud to někomu připadá moc ostré?

Tak fajn. Ať si dál nechá kálet na důstojnost od ženských, které si pletou práci s komplexem nadřazenosti. Já ne.
Já jsem ten den někoho vrátila na zem. A to byl nejlepší nákupní zážitek za hodně dlouho.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz