Článek
Víte, co nesnáším? Když mě někdo hodnotí podle kabelky, výšky podpatků nebo toho, jestli se zrovna tvářím dostatečně pokorně. Vstoupím do obchodu, chci si jen v klidu prohlédnout šaty. Místo toho mě sjede pohledem prodavačka, jako bych si přišla ukrást cenovku.
A pak to začne. Ten tón. Ten pohled. Ta věta, kterou slyší každá žena, co se zrovna netváří jako bezmocná ovce:
„S něčím potřebujete pomoct?“
Ve skutečnosti to znamená: „Nesahejte na nic, stejně na to nemáte.“
Královna prodejny
Stála tam s vyčesaným drdolem, umělými nehty a pohledem, který by porazil i stádo krav. Zřejmě si myslela, že ten butik je její království. A my všechny jsme tam jen stafáž.
Dovolila jsem si otevřít kabinku. Dovolila jsem si vzít do ruky šaty za čtyři tisíce.
A tehdy to řekla.
„Možná byste si mohla zkusit něco v konfekci, tohle je trochu… odvážnější střih.“
Pardon, cože?
Odvážnější střih?
Ne, milá zlatá. To byl pasivně-agresivní způsob, jak mi říct, že jsem moc stará, moc tlustá nebo málo trendy.
A to byla chyba. Protože já nejsem z těch, co sklopí oči a odejdou. Já jsem z těch, co spustí tak hlasitou pravdu, že se na ni nezapomíná.
„Vy tu nejste od toho, abyste hodnotila, co si můžu obléct.“
Řekla jsem to nahlas. Bez úsměvu. Bez slitování.
A pokračovala jsem:
„Vy tu nejste módní guru. Jste prodavačka. Jste tu od toho, abyste prodávala, ne udílela nevyžádané rady. Rozumíme si?“
Zarazila se. Zamrkala. A než stihla cokoli říct, už jsem pokračovala:
„Možná jste si spletla zaměstnání s Instagramem. Tam můžete rozdávat soudy. Tady od vás čekám servis.“
Ztichl celý obchod
Najednou bylo ticho. Lidi se přestali přehrabovat v regálech. Cítila jsem, jak visí ve vzduchu napětí – a jak se v tom tichu konečně ozvala hranice. Hranice mezi zákaznicí a panovačnou královnou prodavaček, mezí tím kdo nakupuje a tím, kdo potřebuje jeho peníze. Prodavačka jen lapala po dechu a nezmohla se na slovo.
Ten moment stál za všechny ponižující pohledy, které jsem kdy zažila.
Odešla jsem hrdá. A bez šatů
Nekoupila jsem si nic. A víte co? Nelituju toho. Protože jsem si odnesla mnohem víc.
Ten pocit, že jsem se nenechala zdeptat. Že jsem se postavila. Že jsem se vrátila zpátky sama k sobě.
A pokud to někomu připadá moc ostré?
Tak fajn. Ať si dál nechá kálet na důstojnost od ženských, které si pletou práci s komplexem nadřazenosti. Já ne.
Já jsem ten den někoho vrátila na zem. A to byl nejlepší nákupní zážitek za hodně dlouho.
