Článek
Vítejte v 21. století, kde sliby už nic neznamenají a důchodci se chovají jako teenageři na jarních prázdninách. Přesně tak se cítím, protože moji prarodiče udělali něco neuvěřitelného: využili reverzní hypotéku na dům, který měl být můj. Ano, místo rodinné stability jsem dostal tak akorá jednosměrný lístek na festival zlomených snů.
Rodinné dědictví? Spíš rodinný podfuk
Odjakživa jsem slýchal jednu věc: „Jednou tenhle dům bude tvůj.“ Mělo to být rodinné sídlo, můj úkryt před světem. Jenže prarodiče evidentně změnili priority. Proč by si schovávali dům pro mě, když mohou okamžitě získat prachy od banky a utratit je za plavby Karibikem a nový gril?
Reverzní hypotéka – což je v podstatě elegantní způsob, jak rychle střelit vlastní majetek a dál v něm bydlet – zní skvěle. Pokud jste důchodce! Ale co vaše děti a vnoučata? Ti už najednou nejsou součástí plánu.
„Děláme to pro tebe!“ – Největší lež století
Když jsem se zeptal, proč to udělali, odpověď mě dorazila: „Chceme si ještě něco užít, dokud můžeme!“ Jasně, proč ne. Je přece normální poslat do háje celý rodinný majetek jen proto, že máte chuť na párty u bazénu, že jo? A když jsem namítl, že mě tím připravili o domov, odpověděli s ledovým klidem: „Aspoň tě to naučí samostatnosti.“
Samostatnosti? Vždyť to jsou oni, kdo si půjčuje peníze, aby mohli rozfofrovat víc, než mají!
Kdo bude platit za jejich „užívání si“? Já!
Ať už se prarodiče budou dusit margaritou na Havaji nebo utrácet za elektrická křesla s masážní funkcí, hádejte, kdo ponese důsledky. Ano, jsem to já. Protože jakmile jejich půjčka dosáhne stropu, dům padne bance. A jestli po nich něco zbude, bude to sotva dost na zaplacení svíčky na hřbitov.
Zrada na všech frontách
Co mě na tom štve nejvíc? Ani se nenamáhali říct mi to rovnou. Prostě mě nechali v iluzi, že jednoho dne budu žít v jejich domě, zatímco si plánovali své důchodové „grand finále.“
Kdyby aspoň za ty peníze něco smysluplného udělali – třeba investovali do rodiny. Ale ne, radši budou jezdit v karavanu po Evropě a utrácet za luxusní kluby. Z mého pohledu je to sobecké a krátkozraké.
Se mnou nepočítejte
Takže tady sedím a přemýšlím, co si z toho vzít. Lásku k rodině? Ne. Důvěru v jejich sliby? Rozhodně ne. Jediné, co jsem se naučil, je, že dokonce i vaši nejbližší vás dokážou kopnout do zadku, když jde o prachy.
Takže milí prarodiče, užijte si to. Doufám, že margarity chutnají stejně líp než moje ztracené sny o domově. A jestli někdy přijde den, kdy budete potřebovat mou pomoc… No, radši si tu reverzní hypotéku prodlužte. Já mám totiž úplně jiné plány.
Děkuji Hynkovi za důvěru. Stalo se vám nebo někomu ve vašem okolí něco podobného?
