Článek
Tak dlouho se důchodová reforma odkládala, až se stala prioritou č. 1, protože současný stav je neudržitelný. Teď, za minutu 12, se šije horkou jehlou, je nedomyšlená a místo, aby v ní lidé viděli záchranu, vnímají ji jako hrozbu.
Do bezpečí předčasného důchodu
Politické strany se hádají, obviňují se navzájem, ale žádného použitelného kompromisu nebyly schopné dosáhnout. Lidé v předdůchodovém věku mají strach a já se jim tentokrát ani nedivím. Pokud vám do důchodu zbývají jen 2-3 roky, logicky plánujete, jak to udělat, aby to pro vás bylo, co nejvýhodnější. Odchod do důchodu je jeden ze zásadních životních kroků a s důsledky své volby budete žít až do konce života. Je tedy třeba to důkladně promyslet.
Pravidla se mění ze dne na den
Už v minulém roce byly změny pravidel důchodů pěkně divoké a člověk neměl jistotu, že to, co platilo včera, bude platit i zítra. Lidé jsou zmatení, chybí jim jasné a přehledné informace a bojí se, že udělají chybu. Není to legrace. Při špatné volbě mohou přijít měsíčně o cca 500-1000 Kč, což při pobírání důchodu 20 let může činit cca 120 000 až 240 000 Kč, což není úplně málo a pro někoho to může být i velmi zásadní rozdíl. Navíc se od vyměřené částky budou odvíjet další valorizace v budoucnu, takže je důležité, aby vyměřený důchod byl, co nejvyšší.
Nejedná se o planý poplach
Možná to na první pohled vypadá, že se jedná o planý poplach, ale ne. Už v minulém roce se díky zběsilé změně pravidel stalo, že ačkoliv měli budoucí důchodci řádně požádáno o předčasný důchod, po změně pravidel jim jej zamítli a je tak čekaly ještě téměř 2 další roky v práci. Nedovedu si ani představit, jak tohle člověka naštve. Celý život se upíná k tomu, že tehdy a tehdy půjde do důchodu a najednou „bum“ a všechno je jinak a jejich plány jsou v háji.
Kdo je připraven není překvapen
Zbrklá rozhodnutí ohledně změny důchodů mě od současné vlády mrzí. Patřím k podporovatelům, ale tohle nedává smysl a dělá to více škody než užitku. Pro lidi v předdůchodovém věku to musí být extrémně nepříjemné a stresující. Pro mě je to o to větší motivace se na stáří zajistit sama a do „důchodu“ si odejít tehdy, kdy se bude chtít mně. To, že mi k tomu stát časem začne vyplácet „kapesné“ je sice hezké, ale není to nic, na co bych se spoléhala. Škoda, že stejnou nedůvěru neprojevovali během pracovního života i lidé, kteří jsou teď ve stresu ze změn v důchodech. O nutnosti důchodové reformy se mluví už desítky let. Věděli tedy, že je doba nejistá a měli možnost se připravit. Kdyby to udělali, byli by nyní v klidu, protože, kdo je připraven, není překvapen.
