Článek
Když mi poprvé řekl, že „bych si měla během rodičáku něco přivydělat, ideálně na plný úvazek“, myslela jsem si, že to je špatný vtip. Jenže on se nesmál. On to myslel vážně. Opravdu si představoval, že budu kojit, přebalovat, vařit, žehlit, uklízet, starat se o dítě, o domácnost a k tomu od devíti do pěti makat. Z domu, samozřejmě. Protože prý „se to dneska dá, když máš počítač“.
Moderní vztah? Jo, ale jen když se to hodí jemu.
Tváří se jako progresivní muž. Vaří občas večeře, umí dát prát prádlo do pračky a má načtené články o partnerské rovnosti. Ale když došlo na lámání chleba, kdy já jsem šla rodit a on zůstal doma s pohodlím své práce, vyplula na povrch ta stará dobrá pravda: ženská má zvládat všechno.
Je přece „jen doma“. Sedí s miminem. Tak co by si k tomu ještě nepřivydělala?
Třeba osmičky u počítače. Mezi kojením a plínkou. Mezi uspáváním a nákupem.
Protože přece nechce být závislá na jeho penězích, že?
Rodičovská není dovolená. Je to nonstop směna bez pauzy.
Zvlášť v prvních měsících je mateřství naprostá ztráta osobního prostoru. Nespíš, nejíš, nemyslíš. Všechno je podřízeno dítěti. A i když to je láska, která tě dojímá, je to taky řehole, o které ti muži v košilích nemají ani tušení.
A přesto mají tu drzost čekat, že mezi dvěma záchvaty koliky otevřeš laptop a napíšeš fakturu. Že v pět večer budeš mít čistou hlavu na poradu. Že tě dítě nebude zdržovat.
Zdržovat od čeho? Od života, který jsi celý právě teď zasvětila vašemu dítěti?
On maká. Ty makáš a navíc se staráš.
Ať mi nikdo nevypráví, že dnešní generace mužů je nějak osvícená. Na Instagramu možná. Ale doma?
Doma stále panuje představa, že žena zvládne všechno.
Že být s dítětem je odpočinek.
Že tři měsíce po porodu můžeš rozjet projekt, protože „aspoň si vyčistíš hlavu“.
Hlava? To je to poslední, co v tom chaosu máš.
Ať si to zkusí. Jeden den. Vyměnit se. A až pak ať mluví o výkonnosti a přínosu.
To není emancipace. To je čistý vykořisťování.
Ženy nejsou stroje. A ani když jsou schopné, chytré a pracovité, nemají povinnost to všechno zvládat naráz. Mít malé dítě je práce. Tečka. A partner, který to nevidí, není moderní muž. Je sobec.
„Takže milý zlatý – ne, pracovat na plný úvazek fakt nebudu. A jestli ti to vadí, zeptej se sám sebe, proč si myslíš, že bych měla.“
Možná je čas přestat očekávat, že ženská všechno zvládne, a začít reálně pomáhat.
Protože když ne, tak nejsi partner, ale jen další děcko, o které se musím starat.
