Článek
Můj přítel totiž žije v nějaké pokřivené realitě, kde „férovost“ znamená, že já mám finančně vykrvácet, zatímco on si dál hezky buduje svoje investiční portfólio!
Představte si to: on vydělává dvakrát tolik co já. Každý měsíc si může bez problémů odložit pěknou částku stranou, zatímco já po zaplacení účtů počítám, jestli si můžu dovolit jít jednou za měsíc na kafe. A přesto má tu drzost trvat na tom, že všechno budeme platit napůl – do poslední koruny!
A víte, co mě na tom štve nejvíc? Že se tváří, jako by to bylo naprosto normální!
Spravedlnost? Jen když se mu to hodí
Fajn, férovost je důležitá. Ale kde je ta férovost, když se podíváme na naše příjmy? Když mu řeknu, že je pro mě nesmysl platit stejně jako on, protože si to jednoduše nemůžu dovolit, co myslíte, že odpoví?
„To přece není fér. Každý musí nést svůj díl odpovědnosti.“
Jaký díl odpovědnosti, ty chytráku? Odpovědnost za to, že budu žít od výplaty k výplatě, zatímco ty si dál spokojeně investuješ do krypta?
A tohle je přesně ten typ mužů, co pak budou křičet na sociálních sítích, že „ženské chtějí jen jejich peníze“. Ne, my chceme férovost. Jenže opravdovou, ne tu selektivní!
Partner nebo parazit?
Víte, co mi na tom všem přijde nejvíc absurdní? Že si připadám, jako bychom byli jen dva spolubydlící, ne partneři. Kam se sakra poděla ta představa, že ve vztahu si lidé pomáhají? Že když jeden má víc, tak přirozeně podpoří toho druhého?
Jenže někteří muži chtějí vztah bez závazků. Chtějí si užívat výhod partnerství, ale když dojde na skutečné sdílení, tak se najednou drží svého účtu jako klíště.
Ať mi nikdo netvrdí, že muži, kteří trvají na stejném finančním podílu, i když vydělávají výrazně víc, by se chovali stejně, kdyby role byly obrácené!
A co když přijde otěhotním?
Položila jsem mu jednoduchou otázku: „Co kdybych šla na mateřskou a neměla žádný příjem? Budeme to taky dělit půl na půl?“
A víte, co mi odpověděl? „To budeme řešit, až to přijde.“
Aha. Takže až budu mít dítě, bude se možná rozhodovat, jestli si ho vůbec budu moct dovolit? Jako pardon, ale tohle není chlap, tohle je finanční parazit!
Milé dámy, nenechte se okrást!
A teď vážně: co má z takového vztahu žena? Chlapa, který by nejradši rozpočítával i cenu toaletního papíru? Který se na ni bude dívat jako na zlatokopku, pokud jen navrhne, že by se podíl na financích měl řídit i výší příjmů?
Já vám řeknu, co má. Nic!
Takže milé dámy, až vám někdo začne vyprávět o tom, že „férové je všechno půl na půl“, zeptejte se ho:
- A co když jeden vydělává výrazně víc?
- A co když přijde dítě?
- A co když já budu platit stejně, ale pak na stará kolena zjistím, že on si mezitím našetřil miliony a já nic?
Pokud odpověď bude něco ve stylu „to je tvůj problém“, tak vám garantuju jedno: tenhle chlap není partner. Je to sobecký vyžírka. A takový za to fakt nestojí!
Děkuji Natálii za příběh.
