Článek
Znáte ten pocit, když si začnete všímat, že ve vašem vztahu něco nesedí? Já ho poznala dokonale.
Můj přítel si žije, jak se mu zlíbí. Kdykoliv se mu chce, sbalí si věci a vyrazí ven. Pivko s kamarády? Samozřejmost. Firemní akce? Jasně, to se přece „musí“. Fotbal s klukama? No, to snad ani nemusím komentovat. Prostě odchází, přichází, dělá si, co chce. A víte, co na tom všem bylo nejzajímavější? Já nesměla.
Pravidla? Ale jen pro mě!
Stačilo, abych řekla, že chci na kafe s kamarádkou, a už se rozjela show.
„A proč tam musíš?“
„Kdo tam bude?“
„Nechceš radši zůstat doma?“
„Půjdeme spolu na večeři?“
A když jsem náhodou zmínila, že na té akci budou i nějací muži, bylo zle už doopravdy. Žádná důvěra, žádné „užij si to, zlato“. Jen uražený výraz, výčitky a moudra o tom, že „chlapi nejsou svatí“ a že „on ví, jak to chodí“ a časem se přidala rovnou i obvinění z nevěry.
Co mě dorazilo úplně? To největší klišé na světě: „Já ti věřím, ale nevěřím těm ostatním.“ Tohle je taková klasická hláška všech žárlivců. A já ji absolutně nesnáším.
On může, já ne? Tak to fakt ne.
Nebudu dělat, že to nevidím. Tenhle dvojí metr vnímám až moc dobře. On si může žít svůj život, protože „to je přece normální“. Ale já? Já mám sedět doma a čekat, až se mu zachce vrátit a za zábavou chodit jen tehdy, když se mu uráčí mi dělat doprovod. Protože když náhodou taky chci někam jít, znamená to, že jsem hrozná přítelkyně, nevážím si ho a je to jen záminka pro nevěru.
Víte, co je na tom nejlepší? Já si to ještě ke všemu strašně dlouho omlouvala. Říkala jsem si, že mě má prostě jen rád, že se bojí o náš vztah, že je to vlastně hezké, jak moc mu na mně záleží. Kecy!
Takhle teda ne, miláčku!
Jestli je tohle jeho představa lásky, tak já z toho vystupuju. Láska není vězení. A pokud někdo nastavuje pravidla jen pro to, aby jmu „hrála do karet“, a druhého tím dusí, tak to není vztah. To je manipulace.
Takže co teď? No… dřív bych si možná dala pauzu a přemýšlela, jak to s ním vyřešit. Ale dnes? Už vím, že tohle řešit nechci.
Můj život mi nikdo řídit nebude. A pokud se mu to nelíbí? Ať klidně práskne dveřma. Já mu rozhodně bránit nebudu.
Díky Sabině za příběh.
