Článek
S kolegy trávím větší část dne. Sedíme spolu na poradách, řešíme problémy, obědváme ve stejné kuchyňce a občas se posloucháme i ve chvíli, kdy bychom se raději neslyšeli. Nemám potřebu přidávat k tomu ještě několik hodin v hlučném baru.
Neznamená to, že kolegy nesnáším. Některých si vážím, s jinými si ráda popovídám a několika bych bez váhání pomohla. Jen nechci, aby se pracovní vztah automaticky rozšířil také na můj volný čas.
Po práci na mě čeká moje rodina, pes, domácnost nebo prostě klid. I večer strávený o samotě je legitimní program. Nemusím mít nemocné dítě ani důležitou schůzku, abych směla odmítnout pivo s oddělením.
„Dobrovolné“ akce mají vlastní následky
Problém není samotné pozvání. Problém nastává ve chvíli, kdy se účast začne považovat za důkaz loajality.
Na večírku vznikají interní vtipy, domlouvají se projekty a lidé si budují bližší vztahy se šéfem. Druhý den pak člověk, který odešel domů, poslouchá, co všechno mu uniklo. Formálně se nic nestalo. Neformálně se však může ocitnout mimo skupinu.
Nejvíc na tom tratí lidé, kteří mají malé děti, pečují o rodiče, dojíždějí nebo jednoduše nejsou společenští. Jejich pracovní výkon může být výborný, přesto působí méně zapojeně než kolega, který umí do půlnoci bavit celý stůl.
To není týmová kultura. To je odměňování určitého typu osobnosti.
Kolektiv se netvoří jen u alkoholu
Ano, dobré vztahy v práci mají smysl. Usnadňují komunikaci, snižují napětí a pomáhají ve chvíli, kdy je potřeba udělat něco navíc. Jenže skutečný tým se nepozná podle toho, kolik lidí přijde v pátek do hospody.
Pozná se podle toho, zda si kolegové předávají informace, nezneužívají chyby druhých a umějí spolupracovat i s člověkem, se kterým by soukromě na dovolenou nejeli.
Pokud firma chce vztahy opravdu podporovat, může část společných aktivit uspořádat během pracovní doby. Společný oběd, snídaně nebo krátký program odpoledne zapojí i ty, kteří večer nemohou nebo nechtějí pokračovat.
Odmítnutí není osobní útok
Kolega, který nepřijde na večírek, nemusí být hned povýšený ani asociální. Možná jen potřebuje načerpat energii jinak než ve skupině lidí, se kterými právě strávil celý den.
Stejně tak není špatně, když se část týmu spřátelí a schází se i mimo práci. Problém vzniká až tehdy, když se soukromá parta začne vydávat za celý kolektiv a účast v ní ovlivňuje pracovní příležitosti.
Na pozvání proto ráda odpovím slušně. Někdy dorazím, jindy ne. Nechci se však omlouvat za to, že po skončení pracovní doby dávám přednost vlastnímu životu.
Kolegům dlužím spolehlivost, respekt a dobře odvedenou práci. Nedlužím jim každý čtvrteční večer, tři piva ani historku, které se budeme ráno společně smát.
