Článek
Byl to obyčejný den v tramvaji. Sedím. Sluchátka, batoh na klíně, koukám z okna. Zastávka. Nastoupí paní. Nezdraví, nedívá se kolem. Zamíří ke mně, nestihla jsem ani otočit hlavu a už cítím pohled, který pálí víc než polední slunce.
A pak to přišlo: „Tady někdo neví, co je slušnost, že?“
A já jen: „Prosím?“
„No že mě nepustíte sednout!“
A támhle o tři řady dál byly hned dvě volná místa. Nikdo na ně neseděl. Nikdo tam ani nestál.
Ale paní chce to moje. To, kde sedím já. Protože já jsem mladá a to je očividně důvod k tomu vstát. Bez diskuse.
Mladí dneska nemají respekt!
Když jsem se slušně zeptala, proč si nesedne tamhle, dostala jsem odpověď jako facku: „Já tam nechci, tam fouká.“ Takže moment, já mám ustoupit, protože madam si vyhlédla VIP zónu, kde zrovna sedím já?
Tohle není o úctě. Tohle je o drzosti.
A taky o tom, že si někteří lidé pletou veřejnou dopravu s osobním taxíkem a očekávají, že se jim celý svět pokloní. Hlavně ti mladší.
Když sedíš, jsi arogantní
Veřejná doprava se stala bitevním polem mezi generacemi. Starší čekají, že je někdo pustí. Mladší čekají, že když někdo potřebuje, řekne to slušně. Jenže kdepak. Tady se nikdo neptá. Tady se dává najevo nesouhlas, hned, nahlas a nejlépe se svědkem.
A když náhodou nesedí matka s kočárkem? Tak alespoň senior, těhotná, člověk s berlí, a když už není nikdo, tak někdo, kdo „má dneska horší den“. Vždy se najde důvod, proč by mladý měl vstát. Jen se ztrácí základní věc – slušnost.
Na sezení není právo
Nikdo nemá ve veřejné dopravě rezervaci. Každý je tam dobrovolně. A pokud si vyberu volné místo, nebudu z něj vstávat jen proto, že někdo „vypadá dotčeně“. Neznám váš zdravotní stav. Nevím, jestli jedete jednu zastávku nebo dvanáct. Ale vím jedno, když mi řeknete slušně, sednout vás pustím.
Ale pokud přijdete s očekáváním, pohrdavým pohledem nebo rovnou pasivně-agresivními kecy, počítejte s tím, že si na moje místo prostě nesednete.
Věk není licence na neomalenost
Ano, úcta k věku je fajn. Ale úcta musí být oboustranná. Pokud se dnes od mladých očekává vstřícnost, očekávám od starších slušnost, pokoru a hlavně respekt. Věk není omluva pro aroganci. A rozhodně není záruka místa k sezení.
