Článek
Představa psa nataženého na pohovce, který s terapeutem probírá komplikovaný vztah k matce, je samozřejmě absurdní. Přesto se kolem domácích mazlíčků objevuje stále více služeb, jejichž názvy znějí, jako by byly převzaté z luxusního wellness centra.
Majitel si může snadno začít připadat jako špatný člověk, pokud svému psovi nedopřeje každou údajně uklidňující proceduru, speciální doplněk nebo individuální „emocionální péči“. Čím odborněji nabídka zní, tím snáze se za ni účtuje částka, kterou by někteří lidé neutratili ani za vlastní zdraví.
V takové chvíli už se často nepomáhá zvířeti. Prodává se pocit, že majitel dělá pro svého mazlíčka něco výjimečného.
Úzkost u psa ale není módní výmysl
Bylo by však stejně pošetilé vysmát se veškeré léčbě poruch chování. Psi mohou trpět separační úzkostí, silnými fobiemi, nutkavým chováním nebo nezvládnutelnou agresivitou. Takový problém nevyřeší věta, že je zvíře pouze rozmazlené.
Veterinární behaviorista není člověk, který psovi vykládá karty a ptá se ho na pocity. Jde o veterináře s rozsáhlým odborným vzděláním, který hledá zdravotní i behaviorální příčiny obtíží. Léčba může spojovat změnu režimu, řízený nácvik a v odůvodněných případech také léky.
Rozdíl je tedy zásadní. Jedna věc je odborná pomoc psovi, který při samotě panikaří, ničí dveře a zraňuje se. Něco jiného je drahý balíček „duševní harmonie“ pro zdravé zvíře, jehož největším problémem je znuděný majitel.
Hlad ve světě tím ale nevyřešíme
Pobouření nad podobným utrácením zesiluje skutečnost, že v roce 2025 čelilo hladu přibližně 645 milionů lidí a více než dvě miliardy zažívaly alespoň středně závažnou potravinovou nejistotu. Vedle těchto čísel působí psí wellness za tisíce korun přinejmenším nevkusně.
Jenže tvrzení, že peníze zaplacené za psa automaticky chybějí hladovějícím dětem, je příliš jednoduché. Stejnou výčitku bychom mohli použít na drahé dovolené, nový telefon, značkové kabelky nebo druhé auto.
Světový hlad navíc nevyřeší kontrola peněženek jednotlivých pejskařů. Potřebuje fungující sociální ochranu, infrastrukturu, stabilní zemědělství a dlouhodobá politická rozhodnutí.
Péče se neměří cenou
Kdo zaplatí odborníka, protože se jeho pes skutečně trápí, neutrácí za nesmysl. Chrání zvíře, sebe i okolí. Kdo však kupuje stále nové procedury pouze proto, aby mohl říkat, že jeho pes má vlastního terapeuta, možná neléčí psa, ale vlastní potřebu cítit se výjimečně.
Problémem není, že lidé dávají peníze za zvířata. Problém nastává, když nedokážou odlišit skutečnou péči od luxusního marketingu. A pokud je opravdu trápí hlad ve světě, mohou vedle účtu za svého psa poslat také pravidelný příspěvek organizaci, která pomáhá lidem.
Soucit totiž nemusíme dělit. Měli bychom jen poznat, kdy skutečně pomáháme a kdy si za hodně peněz kupujeme jeho líbivou napodobeninu.
Zdroje: American College of Veterinary Behaviorists, European College of Animal Welfare and Behavioural Medicine, FAO – SOFI 2026.
