Článek
Ze začátku to bývalo skvělé. Nadšení, objevování, neklid. Ale jak šel čas, jeho iniciativa zmizela rychleji než balení kondomů. Stále stejná poloha. Stále stejný scénář. Vždycky večer, vždycky potichu, vždycky ve chvíli, kdy bych radši spala. A já se přistihla, že se na to vlastně netěším.
A tak jsem to řekla. Ne výčitkou, ale upřímně. Bez hysterie. „Hele, já bych potřebovala, aby byl náš sex zajímavější. Jsem ženská, která má fantazii. A chci ji s tebou žít. Ne přežívat.“
Jeho pohled: Jako bych ho zradila
Myslela jsem si, že to otevře diskuzi. Ale místo toho se zatvářil, jako bych ho bodla nožem. „A co všechno ti jako chybí? Vždyť sex máme.“
Jo. Máme. Technicky vzato. Stejně jako máme ledničku. Ale z toho, že ji máme, se ještě nenajím.
Začal s obvyklým defenzivním kolečkem. „Takže ti to se mnou nestačí?“ „Tak si najdi někoho jiného.“ A moje oblíbená: „Tobě nestačí normální věci?“
Ne, nestačí. Protože nejsem mrtvá. Protože mám tělo. A protože jsem si nepořizovala vztah proto, abych se v noci dívala do stropu a snila o tom, jaké by to mohlo být, kdybych se nebála říct si o víc.
Ženské touhy nejsou luxusní zboží
Proč se pořád tváříme, že ženské touhy jsou něco navíc? Něco, co si můžeme „zasloužit“, až když uklidíme, navaříme, porodíme, přestaneme otravovat? Proč se pořád čeká, že budeme vděčné, že vůbec něco je?
Mám právo chtít, aby mě partner poznával. Ne jen tělesně, ale i v touze. Mám právo být slyšena. A mám právo říct, že rutinní sex jednou týdně není intimita, ale servis.
Jeho definice „normálnosti“
Když jsem se pokusila otevřít téma fantazií, roleplay, překvapení, víc doteků, víc spontánnosti, zarazil se. Prý nejsem normální. Prý se koukám na moc filmů. A prý „sex není celý život“.
Ne, není. Ale je jeho pulz. A jestli vztah nemá pulz, tak je mrtvej. Jestli se dva lidi večer otočí zády, protože už je to „zase to samé“, tak to není láska. To je zvyk. A zvyk není důvod zůstávat.
Odejít kvůli sexu? Ano.
Ano, odešla bych. A možná i odejdu. Protože chci vedle sebe muže, který se mě zeptá: „A co by tě vzrušilo? Co chceš zkusit?“
Ne někoho, kdo se urazí, když mu řeknu, že stereotyp mi nestačí. Ne někoho, kdo moje touhy považuje za útok.
Nemám čas ztrácet roky s mužem, který neví, že sex je jazyk. A já už nechci mlčet. Protože mlčet znamená vysychat. A já chci hořet. Ne být tiše vděčná, že mě vůbec občas obejme.
